Sněhová vločka

Při této sice krásné ale tuhé zimě, která nám už bere dech a čekání na jaro začíná být našim nejtoužebnějším přáním mě napadlo ji využít k zamyšlení a napsání těchto neotřelých veršů:

Spadla mě na ruku sněhová vločka

snad se ta jedna i druhé dočké

Nedočká, roztála teplem moji dlaně

ale i tak díky za ně

Dala mě pochopit pomíjivost toho

jak jedna krása druhou střídá

a že si pomíjivost nevybírá

v tom věčném souboji, kdo s koho

To jenom člověk soupeřit chce stále

a neustále sobě hledá protivníka,

když poražen je tak hořce vzlyká

nad ztrátou své jedinečnosti.

Cožpak je prohra ztrátou cnosti?