Vzpomínka k 30. výročí úmrtí Jana Skácela

Jan Skácel, (7.2.1922-7.11.1989), duší a srdcem krásný člověk a jeden z našich nejlepších básníků 20. století ani neměl to štěstí, aby se dožil svobody. Zemřel 10 dnů před 17. listopadem 1989

Vzpomínám na tu generaci velmi silně. Tím více, že většina jejích příslušníků už zde není... Vím dobře od svých rodičů a jejich přátel, "o čem to bylo". V dětství a útlém mládí na chvíli zakusili svobodu demokratického Československa a pak už se to jenom tragicky hrnulo od jedné vražedné totality k druhé. Jan Skácel byl za války totálně nasazen v Rakousku. A prý byl také spolužákem Marušky Kudeříkové, která byla nacisty popravena.
Je tragedií zmíněné generace a není to její vina, že prožila celý svůj profesní život v totalitních, nesvobodných podmínkách. A navíc, z té generace mnozí žili přinejmenším pár let po válce v iluzi, že se Sovětským svazem a s komunizmem odtamtud "obětavě se valícím" bude dobře. Vždyť to domněle byla "říše dobra", která zničila říši zla, že ano. Ovšem vděčnost za "osvobození" se rychle začala míchat s trpkostí.

Nikdy jsem zvlášť po životě Jana Skácela nepátral, je pro mne především vynikajícím básníkem. A jsem přesvědčen, že v době nesvobody obstál se ctí. I kdyby na něj kdosi cosi "vyšťáral", nezměním svůj názor. Jan Skácel byl člověkem hlubokých hodnot. Člověk ducha. A člověk tradice v tom nejvznešenějším smyslu
Při uvolnění v šedesátých letech vedl Jan Skácel od roku 1963 kulturní revue Host do domu. Ta však byla v roce 1969 zakázána a on poté nesměl oficiálně vydávat svoji tvorbu. Místo pro ni našel v samizdatu a v exilových publikacích (např. u Sixty-Eight Publishers). Tak se stalo, že byl Skácel po určitou dobu více známý a oceňovaný v zahraničí, než doma. Počátkem 70. let bylo komunisty zlikvidováno i velice zajímavé mezioborové umělecké Sdružení Q, založené v Brně v roce 1969, jehož byl Skácel členem. Nosné osobnosti sdružení však pokračovaly v přátelských kontaktech, pravidelně se setkávaly v soukromí a vytvořily tak inspirativní "prostor vnitřní svobody", v němž umělci nadále tříbili tvůrčí myšlení a vzájemně se povzbuzovali.
Žel, Jan Skácel se obnovení svobody nedožil. Posmrtně vyšla nádherná, ryzí, srdce zasahující sbírka s názvem "A znovu láska".
...
Zde však píši osobní vyznání, určitě nebylo mým cílem sepisovat kompletní rejstřík Skácelova díla. 
S velkou úctou, pane J.S., pane básníku...

Deo Gratias

ZIMNÍ

Jako by pokoušel se zrušit svět
snáší se sníh a cesty k nám jsou bílé
jsme zasaženi čistotou té chvíle
a kde je odpověď
Neslyšně za nás vyzvánějí zvony
ohluchlý zvoník usnul v závějích
a zabolela dálka bez ozvěny
když přestal padat sníh

(Jan Skácel, báseň ze sbírky A znovu láska)

...

...