Děkuji za připomenutí. Moc hezky jste to napsal. Skácela mám také moc rád a řadím ho k těm největším - podle mě k Nezvalovi (s tím možná nesouhlasíte , ale básnil jako anděl) a Seifertovi.

Když se Jaroslav Seifert dozvěděl, že mu švédská Královská akademie hodlá udělit Nobelovu cenu, reagoval velmi skromně a lidsky. Řekl, že takové ocenění by si zasloužili i další básníci. Na prvním místě zmínil Holana, ale jsem přesvědčen, že věděl velmi dobře také o Skácelovi, atd. S Nezvalem nemám problém, uznávám jeho velikost. Máte pravdu, básnil jako anděl. Byli však i další skvělí básníci, kteří seděli dlouhá léta ve vězení. Co to je za režim, který zavírá básníky? Snažím se nesoudit lidi, ale domnívám se, že je třeba velmi příkře odsoudit zrůdnou ideologii komunizmu a režimy, které se jí řídily, čímž přivodily utrpení stamilonů lidí. Zlo je zlo a musí se jako zlo pojmenovat. Jinak se lidstvo u něj zasekne a bude se znovu trápit.

Děkuji Vám za velice zajímavý příspěvek

Skácel byl frajer (v tom dobrém slova smyslu), nebo spíš bohém a přitom velice citlivý člověk.

Když jsem si poprvé přečetl Píseň o nejbližší vině...

Jeden čas jsem si ji četl snad desetkrát do měsíce :)

http://www.phil.muni.cz/~holoubkova/pisen.html

Život a svět kolem nás oděné do poezie spjaté s moravským vínem a zemí a také brněnským uměleckým podhoubím. Skvělé jsou zhudebněné Skácelovy verše v podání Hradišťanu. Dovolím si také připomenout Oldřicha Mikuláška, oba patří k tomu nejlepšímu v české poezii.

Dobrý večer, pane Pavlíku, moc děkuji za vzpomínku na vynikajícího básníka Oldřicha Mikuláška, Byl s Janem Skácelem souputníkem (i když o půl generace starším) také ve Sdružení Q, o němž jsem se v textu zmínil. Měli v něčem společná témata, jižní Moravu, víno... Je to však jen povrchní srovnání, oni dva byly každý jiný a oba moc dobří.

Oldřich Mikulášek by si zasloužil samostatné zpracování, i když blog je pro to ne zrovna nejlepším formátem.

Šedesátá léta byla v Brně mimořádně dobrým, plodným obdobím.

Přeji vše dobré

... neznám verše Jana Skácela (jistě ke své škodě), neznám vlastně příliš dobře žádnou poezii, v prostředí ve kterém jsem vyrůstal a žil, tomu tak prostě bylo. Jediné dvě sbírky básní, ke kterým jsem se kdy dostal (zachránil je před upálením na hranici, na vojně)... snad o tom jednou napíši - byly verše Jiřího Suchého a sbírka Vladimíra Holana Ptala se tě, které mám rád a mám je často s sebou, i nyní. Přesto díky za článek, Marku - zase jsem o malý kousek poznání bohatší.

Karle mám to skoro stejně, mé znalosti poezie vůbec nejdou do závratných šířek, mám pár autorů, které fakt můžu a těm vzdávám hold. Vždy znovu mě uchvátí, když něco od nich čtu. Je však mnohem více těch, které neznám..

Zdravím, dík za zastavení

Ještě jsem si vzpomněla na úryvek básně

Někdy se anděl na nás hněvá,

anděla máme každý svého

a naděje má z buku křídla

a srdce z dřeva lipového.

myslim si, ze pan Skacel byl jednim z clenu redakce legendarniho brnenskeho sobotniho podvecerniho poradu 'Nashledanou v sobotu'. To jsme poslouchali se zatajenym dechem i ma prazaci.

Máte jeho poetiku ve svých fotografiích Marku :) Díky za vzpomínku..

Objektivně je Jan Skácel svým uměleckým a lidským plánem o několik úrovní výš. Ale nepíšu to proto, abych se hádal. Děkuji, Filipe

Karma za připomenutí velkého básníka - a literáta Jana Skácela.... Kdysi jsem si uložila jeden jeho krátký, vtipný,, výborný fejeton, chtěla jsem ho zveřejnit, ale nemohu ho bohužel najít.

Paní Pamtlíková, mám radost, že je Jan Skácel fakticky z Vašich končin, i když možná ne úplně přesně, jen kousíček někde opodál. On a jeho poezie hodně vypovídá o povaze lidí z Vašeho kraje

Marku děkuji, pana Skácela jsem v dětství objevil a jeho verše jsou kouzelné. Po listopadu jsem odebíral ROK, myslím, že to bylo Revue otevřené kultury. Jedno celé číslo bylo věnované právě JS. Byla tam báseň cyklisté a nemůžu ji nikde najít...pamatuji si jen úryvky a nevím, zda správně...Jeli okolo cyklisté, míjeli u cesty Krista, ruce měl hřebem přibité, nemohl proto z místa...v jeho verších je tolik poetiky...

Jejda, tahle báseň je nádherná, neznám ji!

Zkusím se poptat u literárních historiků, třeba by šlo někde dané číslo té revue v archivech najít a oskenovat.

Děkuji, Vladimíre

děkujuřekla bych...Jan Skácel má obrovskou sílu, je to krásná, čistá poezie, a přitom je na hony vzdálená "poeticko-slovíčkaření" a nasládlosti. Život a smrt i ostří bolesti... Je tam všechno... citace Marka Trizuljaka, který vedle něj právě pro to své vidění a zachycení věcí - svými fotografiemi určitě nejen pro mne patří:)

Radko, "nezlobte" mě Jan Skácel je mimořádně velký člověk, nemohu své cvakání stavět vedle něj... A to neříkám z nějaké "hrbaté pokory", to prostě tak reálně je. Ale ty jeho básně jsou... Ani to neumím říci