Slovo "kolektivizace" je eufemizmus pro vražednou gangsterskou loupež v masovém rozměru a pro genocidu selského stavu
Některé příběhy z našeho venkova v padesátých letech mají dimenze antické tragedie. Možná nejznámější je krásné a velmi působivé umělecké zpracování jednoho takového příběhu ve filmu režiséra Vojtěcha Jasného "Všichni dobří rodáci". Sedlák František v podání Radoslava Brzobohatého je nezapomenutelný.
_________________________________________________________________
Chtěl bych vyprávět o člověku jménem Josef. Jeho žena se jmenovala Marie... Krásná biblická jména!
Josef měl v něčem podobné povahové rysy jako sedlák František ze zmíněného filmu. Byl hrdý a nebál se komunistům vzdorovat. Jenže v té temné, až démonické době to nebyly vlastnosti, které by zaručovaly přežití.
V nedalekém městečku bylo zřízeno speciální policejní oddělení a dosazen tam byl vybraně zlý a zákeřný vyšetřovatel, který měl jasný politický úkol: Vyrobit několik exemplárních procesů s takzvanými "kulaky", Sedlák Josef byl se svojí povahou na mušce mezi prvními. Cílem procesů bylo - jak jinak - zastrašit lidi a začít systematicky likvidovat selský stav.
Sedláka Josefa vyvlekli brutálně z pohřebního průvodu, při církevním obřadu, před očima všech. Jednalo se o pohřeb významného místního občana, a tak se jej zúčastnilo několik stovek lidí z okolí. Tohle přesně byl ďábelský cíl. Demonstrativně ukázat lidem, že komunistický režim se nezastaví před ničím, že nebude mít úctu a slitování.
Jak to bylo obvyklé, nejdříve se zatýkalo a až pak se konstruovaly důvody. Jenže v případě sedláka Josefa se vyšetřovatelé sekli. Nebyl majitelem statku, ten byl zaknihován na jeho ženu Marii. Proto se rozjeli zatknout i ji. Josefa však už se svých spárů nepustili, přestože neměli právní podklad k jeho stíhání.
Podle dostupných informací lze soudit, že daný vyšetřovatel ani tak nepoužíval metody přímého fyzického násilí, ale byl naopak neuvěřitelně "všehoschopným" psychickým manipulátorem, Což byla nejohavnější metoda, jíž se naši zločinní pohůnci učili u sovětských poradců. Takže vyšetřovatel se například snažil jednomu i druhému podstrčit k podpisu různá prohlášení, pod předstíraně "dobrotivým" slibem, že dané sdělení či přiznání pomůže tomu druhému k osvobození. Těžko je představit si horší zvrácenost, než pokus zneužít vzájemnou lásku a obětavost manželů tímto špinavým, zákeřným způsobem.
Spis odhaluje i další zrůdnosti v tom, jak bylo konstruováno obvinění. Josef a Marie byli ve vyšetřovací vazbě, statek byl uzavřen, nikdo tam nesměl. Domácí zvířata hynula žízní a hlady. Načež tam byl vyslán fotograf a statek v takovém zuboženém stavu byl náležitě "zdokumentován". Fotografie pak sloužily u soudu jako "důkaz" o údajném hrubém zanedbání péče řádného hospodáře.
Marie pak byla vězněna v nechvalně proslulém ženském pracovním lágru v Želiezovcích, odkud byla ve špatném zdravotním stavu po několika letech propuštěna a zemřela doma nedlouho po návratu.
Josef byl nejdříve na Mírově. Opakovaně měl kázeňské tresty (nelidská samotka s podmínkami člověka nedůstojnými) za to, že se snažil pomáhat podobně týraným spoluvězňům a nosit jim jídlo. Patrně jako trest za tuto "vzpurnost" byl přeložen do Leopoldova.
V tomto momentě vstupují do do děje "všichni dobří rodáci". Z vězeňské správy přišel do Josefovy obce dopis s návrhem, že by byli ochotní ho propustit z Leopoldova předčasně domů z důvodů vážného onemocnění. V obci se na to sešla stranická buňka v počtu deseti lidí a usnesli se na lakonické odpovědi: "Návrat nežádoucí"
Josef pak zemřel krátce nato v leopoldovském vězení na následky nedostatečné lékařské péče.
...
"Antické drama" pokračuje tím, že v rodinách oněch "dobrých rodáků" se později táhl jakýsi smutný stín a přihodila se řada neblahých událostí. Detaily zde popisovat nelze. Mnohé se ale až velmi nápadně podobalo peripetiím z filmu Všichni dobří rodáci, takže nějaká zákonitost určitě existuje.
Člověk si však při rozvažování nad podobnými věcmi musí dávat velký pozor na myšlenky o Božích mlýnech, protože nad tím vším je přikázání nesoudit, zachovat si soucit a milosrdenství. Vždyť nikdo nevíme ani dne ani hodiny. Nakonec Vojtěch Jasný ve svém filmu zobrazuje všechny postavy se zvláštním laskavým nadhledem. Bez zloby.
Pravdou je, že jeden z těch "dobrých rodáků" se po více než třiceti letech zastavil na návštěvě u Josefových a Mariiných potomků. Popsal, co se tehdy stalo, jak probíhala ona stranická schůze. Přiznal, že věděl, že je to špatnost, ale neměl odvahu se jí vzepřít. Poprosil rodinu o odpuštění - A to odpuštění také dostal. Jsem přesvědčen, že udělal dobrou, poctivou věc. V té době už byl vážně nemocný a pak za několik měsíců zemřel.
Určitě nastává doba, kdy bude třeba vzpomínky na minulé zlo uzavřít, Naše společnost potřebuje nejvíce ze všeho usmíření. Ale to nemůže proběhnout jaksi lacino, Je nezbytné nezamlčovat ty příběhy. Popsat a uznat, co se stalo. Až pak je možné plné odpuštění a smíření.
___________________________________________________________________
Text je součástí volného cyklu o komunizmu a komunistech, psaného k výročím: srpen 1968 (51 let), srpen 1969 (50 let), srpen 1989 (30 let) a listopad 1989 (30 let)
...
...
