Nejraději mám situace, kdy nikdo za nic nemůže. Dálnice se rozkopala sama, ředitel stavební firmy asi měl rýmičku, což je působení vyšší moci a on chudák za to nemůže.
Proto se na stavbě nic neděje, vánoční klid tam panuje už pár měsíců před svátky a tak to má být.
Nikdo asi nic nekontroluje, nikdo dokončení opravy nepohání, ve smlouvě se asi zapomnělo na sankce, italský spolumajitel firmy odjel na jih, protože u nás je mu zima, což je rovněž jenom a jenom zásah vyšší moci, ryzí příroda, a tudíž za to taky nikdo nemůže.
Ministr, sám nešťastný, za to taky nemůže, protože ve své kanceláři nemá takový silný dalekohled, aby doviděl kamsi na Vysočinu na jeden takový prťavý, bezvýznamný dálniční úsek. Ředitel ŘSD taky za to nemůže, protože on řídí slovutný, počestný úřad, pročež nemá čas kafrat do práce slovutným, počestným stavebním firmám. Vrátný na ŘSD kupodivu taky za nic nemůže, protože stavební stroje přes jeho bránu nejezdí, a tak nemá, jak by ovlivnil jejich usilovný cvrkot.
Co se stalo, je prostě mystická záležitost, která spadla z nebes sama od sebe. Pokrčíme rameny, nikdo za to nemůže a nikdo nebude postižen. Postižena je "jenom" řidičská veřejnost. Ale občané jsou pro všechny ty "panáčky" pouhý vzduch, takže jsou nikdo a to dá rozum, že nikdo nemá právo být nespokojen.
Nakonec každému občanu řidiči přeci prospěje, když se uprostřed předvánočního shonu zastaví, třeba na dálnici a bude celou noc rozjímat o Svaté rodině, která musela přespat v jeskyni. Vydechne si, zbaví se stresu z jízdy. Motory zmlknou, nastává tichá noc. To se vám fakt v duši rozhostí nebeský klid.
A o ten nebeský klídek přeci jde také opravářům dálnic, jakož i těm, kdo jim práci zadávají a platí.
.......
.......
