Tekuté písky a gubernijní mravy pokračují dodnes

Kdybych to neslyšel na vlastní uši, nevěřil bych. Prý: "Dám vám dobrou radu - Na nějakou tu morálku se vykašlete!"

Řekl to bývalý činovník bývalého velkého JZD v situaci, kdy už vystupoval jako šikovně transformovaný manager šikovně transformovaného zemědělského podniku.

 
Bylo to na počátku 90. let. Zemědělský podnik se chtěl zbavit břemene složitého restitučního jednání s dědici žijícími v zahraničí. Trik spočíval v návrhu, že nárokovaný majetek bude převeden do vlastnictví obce, v jejímž katastru ležely pozemky a zřícenina gruntu původního majitele. Zastupitelstvo obce návrh odmítlo. Nastalo přesvědčování ve stylu jako: "Byli byste hlupáci, takhle odmítnout majetek, vždyť tím ochudíte obec!". Zastupitelé namítli, že obec nemá právo vzít si majetek, který byl v minulosti ukraden původnímu majiteli a dodnes mu nebyl nahrazen. Že je zákonnou povinností nástupnického subjektu bývalého JZD vyřídit restituční nároky.
Nezbytná je vsuvka, že zmíněné jednání zastupitelstva se odehrálo mezi rodáky, kde funguje rodinná paměť a lidé vědí, kdo byl kdo po několik generací pozpátku. Také kdo je kdo v dané chvíli a jakou má za sebou historii v bolavých příbězích násilné kolektivizace. Předmětný majetek původně patřil významnému občanovi vesnice, který poměrně brzy po "kolektivizaci" zemřel, jeho synové emigrovali a po roce 1990 se přihlásili s restitučním nárokem. 
Nakonec ten pan manager, když se svým návrhem neuspěl, vypustil při odchodu větu: "Na nějakou tu morálku se vykašlete!" 

("Tekuté písky gubernijních mravů" - ze slov Karla Kryla)

Nechci generalizovat, určitě nebyli všichni takoví. Čest výjimkám, několikrát jsem také slyšel, že někde jinde proběhly restituce relativně dobře, bez nadměrných pokusů o průtahy a podrazy. Ale z řady příběhů bych mohl spíše potvrdit, že mnozí "trafokomunisté" měli tuhle "trafomorálku" a řídili se jí. A že se zemědělské restituce pravidelně stávaly zdrojem dalšího příkoří a pokusů vyběhnout s restituenty. Což u postižených lidí nebo jejich potomků dál prohlubovalo pocit křivdy.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tragedií osudu je, že postižený člověk (pocházející z dávného selského rodu) se dle svědectví pamětníků sám nejdříve "přičinil" o příkoří na svých spoluobčanech, než došlo taky na něj a byl nakonec i on "zkolektivizován".
 
Znamení 
S ukradeným domem nakládalo JZD tak špatně, že úplně zchátral a nakonec byl zbořen. Prázdný pozemek v intravilánu se používal nějakou dobu k parkování zemědělských vozidel. Proluka tam zůstala dodnes, nikdo už zbořený dům znovu nepostavil. Nepřehlédnutelným znamením je pískovcová socha Panny Marie, kterou kdysi nechali před domem vztyčit předkové postiženého sedláka. Místo je prázdné, dům tam nestojí, ale socha zůstala. 

.......

.......