Poznámky k současné návštěvě papeže Františka v Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Letos je sedmadvacáté výročí znovunabytí svobody pobaltských států, které se vymanily z područí sovětského impéria.
Sovětská nadvláda byla pro Litevce, Lotyše a Estonce obrovským traumatem. Probíhalo násilné vysidlování. První deportace v řádu desítek tisíc obyvatel nastaly po roce 1940, kdy Sovětský svaz okupoval (v souladu s tajnými dodatky paktu Ribbentrop-Molotov) pobaltské státy. Další desítky tisíc obyvatel utíkaly před sovětskou nadvládou do zahraničí.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"V hlášení lidového komisariátu státní bezpečnosti (NKGB) SSSR ze 17. června 1941 stálo:
V Litvě bylo zatčeno 5664 osob, vysídleno 10 187, celkem podniknuta represívní opatření proti 15 851 osobám. V Lotyšsku bylo zatčeno 5625 osob, vysídleno 9546, celkem podniknuta represívní opatření proti 15 171 osobám. V Estonsku bylo zatčeno 3178 osob, vysídleno 5978, celkem podniknuta represívní opatření proti 9156 osobám.
V letech 1940–1941 noví mocipáni navíc popravili a zabili po dvou tisících osobách v Estonsku a Lotyšsku a 2500 v Litvě. Ve vězení a táborech zemřelo 4000 Estonců a po 3000 Lotyšů a Litevců. Během deportací a ve vyhnanství zahynulo po 2000 Estonců a Lotyšů a 2500 Litevců. Není tedy divu, že například v Lotyšsku se pro toto období vžilo označení „strašný rok“. (Citováno ze zdroje: Sovětský svaz brutálně anektoval Pobaltí https://www.reflex.cz/clanek/historie/64537/pred-75-lety-sovetsky-svaz-brutalne-anektoval-pobalti.html
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vzhledem k sovětské brutalitě se pak nelze moc divit tomu, že lidé v roce 1941 vítali nacisty jako osvoboditele. Což je další velmi tragický paradox. Němci rovněž neměli žádné ohledy, nedovolili obnovení státnosti pobaltských republik a začlenili jejich území do svého říšského mocenského systému.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po skončení druhé světové války zůstalo Pobaltí Sovětskému svazu v podstatě jako válečná kořist. Násilně bylo vysídleno za Ural přes půl milionu lidí: "Celkový počet deportovaných se za léta 1944 až 1952 odhaduje podle českého odborníka na dějiny Pobaltí Luboše Švece na 124 tisíc v Estonsku, 136 tisíc v Lotyšsku a 245 tisíc v Litvě."
(Zdroj: https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/den-d/trauma-deportaci-v-pobalti-pretrvava-dodnes_111593.html )
Zároveň probíhal sovětskou totalitní mocí mocí záměrně řízený přiliv obyvatel ruské národnosti. Násilně a nepřirozeně tak byla v těchto zemích změněna demografická struktura, což za současné situace přináší pobaltským zemím značná bezpečnostní rizika. Početná ruská menšina (zejména v Lotyšsku a Estonsku, viz stav z roku 2016, odkaz zde) totiž může být v době, kdy je ruskou propagandou záměrně živen řevnivý nacionalizmus, velmi nebezpečnou záminkou.
A to je jeden z hlavních důvodů, proč v názvu blogu zmiňuji civilizovaný svět jako záruku svobody a bezpečí. Takzvané "územní nároky" a snahy o expanzi pod záminkou národnostních požadavků patří jednoznačně do minulosti. Rozhodně ne do svobodného civilizovaného světa.
Barbarská minulost, byť relativně nedávná - jak ji připomíná blížící se kulaté výročí mnichovského diktátu - tedy násilné uchvácení území jiného svrchovaného státu pod "národnostním" pláštíkem má zůstat jednou provždy minulostí.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Zmínka o minulosti zde znovu není samoúčelná. Minulost zatím nelze jednoduše uzavřít. Ona musí i nadále zůstat varováním. Nemůžete sladce a naivně dřímat, když je ještě minulost tak živá a je stále zdrojem ohrožení vaší svobody a bezpečnosti. Pobaltské země se stále cítí ohroženy svým velkým sousedem Ruskem, který jehož předchůdce Sovětský svaz je okupoval od roku 1940 až do roku 1990. (Zdroj zde)
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Především však pobaltské státy slaví letos významné sté výročí svého osamostatnění, ve stejném roce jako vznik Československa.
Současná papežova návštěva v pobaltských státech se koná u příležitosti stého výročí jejich osamostatnění (1918), ale přesto je zacílena hlavně k přítomnosti a budoucnosti. Mezi jeho prvními slovy na zahájení návštěvy Litvy byla výzva k solidaritě a k šíření tolerance v evropských zemích.
Papež František s velkou úctou oceňuje svobodu a nezávislost pobaltských zemí. Návštěva právě probíhá, na její hodnocení je brzy, ale je pro národy Litvy, Lotyšska a Estonska v každém případě velkým povzbuzením a jasným signálem podpory.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Některé odkazy:
https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/den-d/trauma-deportaci-v-pobalti-pretrvava-dodnes_111593.html
https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/papezova-navsteva-v-pobalti-setka-se-s-katoliky-i-pravoslavnymi_496951.html
