Kdo ještě snad měl nějaké zbytky iluzí o "ruském přátelství" a o jejich "dobrých úmyslech", navždy je ztratil.
...
Rodiče byli 20. srpna na návštěvě u přátel. Byl letní večer, zdrželi se přes půlnoc, seděli a povídali si o nadějích. Když šli domů nočním městem, zaskočil je sílící hřmot, který se rozléhal ulicemi. Pak potkali kolonu tanků.
Probudili nás ještě za tmy. Plakali jsme, pamatuji si ten strašný šok. Dětství skončilo ze vteřiny na vteřinu. Také panovaly obavy, že okupanti budou dle svých vybraných zvyků zatýkat a odvlékat inteligenci. Otec měl sbalený kufřík s nejnutnějšími věcmi u zadních dveří, připravený na útěk. Rodiče si dobře pamatovali jak dobu války, tak i padesátá léta, jejich obavy měly velmi reálný základ. Na atmosféru té noci nelze zapomenout.
Brzy ráno jsem chtěl běžet na náměstí, ale otec mě nepustil. Bylo slyšet střelbu, většinou dlouhé kulometné salvy. Vylezli jsme se sestrou aspoň na střechu domu. Z města stoupal prach a dým, ale jinak nebylo přes domy nic vidět. Studené ranní nebe bylo plné letadel v nekonečných proudech táhnoucích jedním směrem, od východu.
...
Až někdy za tři-čtyři dny jsem viděl na náměstí rozstřílené fasády domů a kostela. Prý byl na věži někdo s vlajkou, a tak ten kostel ruští vojáci "pokropili". Svěcená voda to ovšem nebyla, dobyvačné hordě není nic svaté. V našem městě byla řada mrtvých hned v to první ráno, ale jejich skutečný počet se později úzkostlivě tajil.
...
Ze střechy nás rodiče brzy hnali dolů a maminka mě poslala do obchodu. Byla tam obrovská fronta... Odkudsi se vynořil obrněný transportér. Vojáci nás asi považovali za protestující dav (ženy a děti!!!) a vypálili z kulometu dávku směrem k nám. Byla tam alej, střely tloukly do větví nad našimi hlavami.
Ale byl přeci mír! Nikdo nechápal, že jde skutečně o život, všichni jsme tam strnule stáli. Pak jsem viděl, že na transportéru někdo máchá rukama a palba ustala. Později dorazila kolona tanků, jejíž konec byl kdesi v nedohlednu. Čelo se zastavilo na naší úrovni, podél fronty stojící u obchodu. Tihle vojáci si nás nevšímali. Byli napjatí, seděli v tancích s nastartovanými motory. Jen vyrazit na šturm.
...
____________________________________________________________________
"Z toho východu ani vítr nic dobrého nepřinese", říkávala babička mojí ženy. Měla svoji životní zkušenost, věděla velmi dobře, co říká.
...
...
