Zdá se mi, že slovo půst má podobné kořeny jako poušť a poustevnictví. Čas od času se v lidské historii navrací doba, kdy lidé odcházejí do pustiny. Ze světa lidí do ticha. A v tichu blíže k Bohu.
.
Nejde o to, něco si odepřít, nějaké jídlo či nápoj, nebo dokonce internet! Jde o to, proč si něco odepírat. Nejde o to, někam se utáhnout do ticha, ale o to, proč...
Jako u Carla Caretta, Ch. de Foucaulda, nebo Saint-Exupéryho, samota a ticho pouště mají smysl, pokud v nich uslyšíte ( ... )
.
.
V raném středověku to mělo svoji fascinaci, odejít do odlehlých neobydlených lesů či na ostrovy, které samy svojí podstatou vytvářely rámec samoty. Známý je však i nedávný příběh nizozemských mnichů, kteří se stěhují na jeden z ostrovů v Severním moři.
.
.
Není pravidlem, že ticho a dobrovolná samota jsou zdrojem smutku, spíše opak bývá pravdou. Potkal jsem před několika lety v Itálii člověka, který zažil své období slávy jako žádaný skladatel muzikálové hudby na Broadwayi. Pocítil prázdnotu života, jemuž se do té doby věnoval s velkým nadšením. Instinkt ho zavedl do Itálie, žil jako poustevník na odlehlém místě v Apeninách. Snad zázrakem potkal kněze se zálibou chodit po horách a hledat v nich chvilky samoty. Našel člověka, který mu pomohl, přimluvil se u místního biskupa za "podivína" žijícího osamotě v ústraní... A ten "bláznivý chlapík z Ameriky" se stal benediktinským mnichem. Vyzařuje z něj radost, jakou málokde zahlédnete.
.
.
Je tu však i riziko, že se někam utáhnete spíše kvůli problémům, které máte sami se sebou. Smutek pak může paradoxně zesílit, jak mi potvrdil kamarád z dávných dob, který zmizel na nějaký čas v drsné přírodě u finských jezer. Byla to zkušenost k nezaplacení, pochopit, že člověk sám před sebou neuteče.
.
.
Jiný můj přítel odjel do Indie. Myslel si on i někteří další, že se tím vytratí domněle neřešitelný problém velké lásky, která se mnohým zdála být nepřijatelná, nepřípustná, bořící společenské hráze a konvence. Byl tam nešťastný, trápil se... Vrátil se domů a vzal si svoji milovanou. Ani taková podivuhodná země jako Indie jim lásku neodebrala, nedala na ni zapomenout, spíše ji posílila.
Žít dobře "radostný půst a radostné ticho před Bohem", k tomu ani nemusíte nikam odcestovat.
.
.
.
.
