Oblíbený autor generace mých rodičů. Narozen v Praze, německy píšící, oplývající vnitřní, křehkou a stejně tak pevnou vírou.
...
Pocta fotografiemi, k nedožitým 144. narozeninám. Chybět nemohou verše.
Každá generace má své snílky, básníky, filozofy, romanopisce, bardy, skladatele, dramatiky. Někteří z nich jsou a zůstanou nadčasoví.
...
...
Zaujala mě jména Rilkeho překladatelů do češtiny. Mezi nimi například Jan Zahradníček, Bohuslav Reynek, Václav Renč, Vladimír Holan, O.F.Babler, Ludvík Kundera, Radovan Lukavský
...
...
BLUDIČKY
Už dávno k bludičkám v bažinách
podnikám výlety.
Jsou mi tak blízké jak pratety.
Čím dál víc onen vztah
zjišťuji v sobě a kouzlo těch pout
žádná moc nezlomí.
Ne, nikdo tak míhat se, létat a plout
neumí jako my.
Také já bývám tam v mlhách blat,
kde končí pěšina,
a zavřu oči a častokrát
mé světlo zhasíná.
Rainer Maria Rilke,
ze sbírky Lodice času
...
...
POMÍJIVOST
Návěje hodin. Pozvolné mizení zdiva
i z domu, kde býval blažený klid
Stálý van života. Z celého paláce zbývá
pár sloupů, jež dávno již nenesou štít
Přesto: je tklivější zánik než poprašek pěny
po pádu fontán, jež vteřinu smějí se skvět?
Snažme se dočista uvíznout v čelistech změny,
ať vplynem do její tváře, jež hledí jen vpřed
Rainer Maria Rilke,
ze sbírky Lodice času
...
...
Z blízkosti k blízkosti jiné
klesáme v kroužících nocích;
a taje-li milenčin cit,
padáme se sutí skal
(Rainer Maria Rilke)
...
...
ZLATNÍK
Zvolna! Hrozím krásám nedočkavým,
konejším i prsten, kruh i prut:
vně a potom dojde na osud.
Věci, šeptám, věci, věci, pravím,
když je kovám. Doposud
nevědí, čím budou napříště,
jaký úděl na bedra jim vloží.
Jsme si rovni před milostí Boží
zlato, kámen, já i ohniště.
Ticho! Ticho! Neruš, rubíne!
Perla trpí, akvamarín mate
oči stínem tůně hlubinné.
Až se bojím, jak jste odpočaté!
Probuďte se! Všechny. Již je čas.
Toužíte dštít blankyt? Zčervenáte?
Z houfu blyští strašidelný jas.
Se zlatem jsme, zdá se, dohodnuti,
v ohni zkroceno spí bez pohnutí,
teď jen musím oživit v něm žár,
aby chtivě sáhlo po kameni:
tu však náhle v slepém rozhořčení
jako dravec do mne zatne spár.
...
...
NA HUDBU
Hudbo, jsi dechem soch. Ne, spíše jsi
poklidem pláten. Ty mluvíš, když mluva
hasne. Jsi čas,
jsi kolmice na přímce pouti
míjivých srdcí.
Jsi citem? – a pro co? Ó proměno citů –
a več? V krajinu, kterou lze slyšet.
Hudbo, jsi cizinkou. Místem srdcí, jež nás
přerůstá. Nejvyšší něhou
nás překonáváš a ženeš výš:
jsi posvátný rozchod.
A nitro nás obstoupí
jako dálka všech dálek nebo
rub ovzduší.
Jas
prostor,
jež zabydlit nelze.
(Rainer Maria Rilke, ze sbírky Lodice času)
...
...
...
Vzkaz adresovaný přímo nám a naší době. Naší prazvláštní brblavé nespokojenosti
„Připadá-li ti tvůj všední den ubohý, nestěžuj si na něj. Stěžuj si na sebe, že nejsi dost silný, abys přivolal svá bohatství. Tvořivému člověku není nic nuzné, ani žádné místo ubohé a lhostejné.“ (Rainer Maria Rilke)
...
Nemá smysl naříkat na dnešní dobu, a na obtíže či rizika otevřeného světa. Ano, svobodný svět na člověka klade nároky a vyžaduje si zodpovědnost. To může být spojeno s námahou. Nelze než začít u sebe a zajímat se o to, co já, ty, každý, můžeme a máme dělat, aby se to krásné a rozmanité bohatství možností, které nám svoboda otevírá, dobře a naplno rozvinulo.
...
...
...
