(Deník z karantény, zastavení cca 53.) Střípky z poklidné, jarně se probouzející vinařské obce na jižní Moravě. Pohostinnou atmosféru zvýrazňují informační tabulky doplněné o pádný komentář. Empatie není nikdy dost.
...
...
Slova
"Ta vyprošená na poslední chvíli
do mála zbývající
musí nám nyní stačit
Pověz mně
kolik jich potřebuje verš
aby ho nebylo příliš
A kolik kamínků se vejde na dlaň dítěte
a kolik do bolavých úst
Po celý den jsi zahazoval slova
aby ti zbylo večer na báseň
Někdo jde za námi a sbírá"
(Jan Skácel)
...
...
Malebná vesnička, jede táta na kole, fakt borec, velké stoupání. Na sedačce má malou dcerku. Namáhavě funí. Najednou zastaví, seskočí vztekle z kola a křičí: Já ti dám, cácorko jedna malá, říkat mi: Makej! Makej!"
...
...
...
Modlitba
"Pane, ať jsi stéblo trávy nebo obyčejný list.
Prosím, dej, ať aspoň trochu umím ve tvých vzkazech číst.
Prosím, dej, ať řeči stromů aspoň trochu rozumím.
Ať vědí, že se učím a že nic neumím.
Dej, ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru.
Když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru.
Ať mi stačí dohlédnout na obzor, který jsi mi dal.
Ať se smířím se vším, co jsi mi kdy vzal.
A dej mi sílu snášet pokorně, co změnit nemám sil.
Odvahu, abych to, nač stačím na tomhle světě pozměnil.
A taky prostý rozum, který vždycky správně rozezná,
co se změnit nedá a co se změnit dá."
(Jan Skácel)
...
...
...
(Jen tak mimochodem: Netušil jsem, že kolem Kyjova teče potok s krásným poetickým jménem Hruškovice)
...
...
...
"Jaro je tak křehké
až se světlo láme
pomalu
slimáčími růžky
se odhodlává tráva
listí má prsty
k zemi svěšené
a ráno nepřestává
po celý den
a trvá přes půlnoc
a do poslední chvíle
na větvi hlohu
zpívá v dešti kos
a šílený je"
(Jan Skácel)
...
...
...
prší
šumí
jemně šplíchá
do střechy buší
voda
chladná
krásná, čistá
hladí mi duši
(MT)
...
...
...
...
