Pohádka o krásné Fatimě, na vlastní oči zahlédnutá. (Pozorovatel nahlížel vše s úctou a věděl, že v takové chvíli nelze fotografovat.)
...
Snímky jsou volným obrazovým doprovodem a nemají žádný přímý ilustrativní vztah k vyprávění. Autor: MT)
...
...
Z moře vystoupila krásná Fatima, málem až po uši zahalená ve světlé tyrkysové modři koupacího roucha. V odstínu k nerozeznání od mořských mělčin a od mozaikové výzdoby na zdech mešity. Posadila se na velký plochý kámen ohřátý sluncem a sušila svůj šat.
Po břehu přišla stejně krásná mladá maminka ve svítivě červených plavkách, s miminkem v náručí. Sedla si jen kousek opodál na stejný kámen a začala kojit. Obraz dvou zvykově rozdílných světů fungujících v pokojném sousedství. Nikdo se nepohoršoval, nikomu ani náznakem nevadilo jedno či druhé. A proč by vlastně mělo vadit? Proč by na sebe měli lidé nevražit proto, že dle končiny, kde žijí, mají své vlastní zvyky v odívání? Smírné soužití v úctě a respektu je správně.
Také mě při tom obrazu mimochodem napadlo, že Fatima je na tom lépe, protože nemusí utrácet peníze za antiopalovací krémy s ochranným faktorem 50 a výše.
...
...
...
Druhý příběh má podobné poselství: Vypluli námořníci z několika vzájemně odlehlých míst Země. Měli odlišný etnický původ, jinou kulturu, jazyk, náboženství a náhled na smysl existence. A přeci se na moři museli všichni řídit úplně stejnými zákonitostmi, mořskými proudy, větrem, počasím, hvězdami...
Na moři (anebo taky v poušti) je to vidět zřetelněji, než jinde. Kdo nectí platné zákonitosti, velmi riskuje, že zabloudí a nedojde do cíle.
...
...
...
Dovětek: Kdyby vás někdy - nedej Bůh! - napadlo vtrhnout do sousední země jen proto, že žije odlišně od vás a trvá na své svobodě, pak si vzpomeňte:
"Štěstí se daří ve vlastním domě. Nedá se utrhnout v cizí zahradě"
...
...
...
