Reaguji na článek blogera Petra Šimíka "Pane Tomáši Halíku, děkuji, že jste" a na půvabnou diskusi, která se u něj rozvinula. Také děkuji panu Halíkovi, že je a za to, jaký je. A vím, že ve své vděčnosti nejsem sám.
...
Potkali jsme se s Tomášem Halíkem opravdu jen letmo koncem osmdesátých let v Brně, při jedné z akcí Desetiletí duchovní obnovy. Moje osobní vzpomínka je však pouze jedním marginálním detailem. Pokaždé čtu s velkým zaujetím jeho knihy a články, sleduji besedy s ním v televizním přenosu atd. Při občasných cestách do Prahy jsem se rád zastavil na mši v kostele U Salvátora, protože Halíkovy homilie byly pro mne vždy mimořádně inspirativní.
Velmi zajímavý, v mnohém i pro dnešek výstižný je rozhovor Tomáše Halíka s Dominikem Dukou na ČT, z roku 2015, "Společný výslech"
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10389664200-spolecny-vyslech/31529232023-dominik-duka-a-tomas-halikProsím, zcela určitě si záznam pusťte a pozorně vyslechněte. Stojí to za to. V rozhovoru jsou zachyceny i momenty z roku 1968, kdy byl T.H. s delegací studentů u Františka Tomáška. Legendární byly scény, kdy pan Tomášek při rozhovorech pustil nahlas rádio, aby co nejvíce ztížil policejní odposlechy. V rozhovoru je zmíněna také cesta vlakem v květnu 1968, kdy jeli spolu v kupé Dominik Duka, Anastáz Opasek a Tomáš Halík na konferenci diecézních a řeholních představitelů na Velehrad. Podobné věci byly za jinak vůči církvím tvrdého režimu možné jenom na chvíli, v krátkém uvolnění kolem období Pražského jara. Rozhovor Duky s Halíkem je příkladný ve věci vzájemné úcty a velmi slušně, korektně vedeného dialogu, k němuž je možné a žádoucí stále se vracet.
...
Při nahlédnutí do základních životopisných údajů je vidět výrazná nit: Kde Tomáš Halík stál a jaké postoje hájil.
1966 - konverze, začínající zapojení do aktivního života v katolické církvi,
1966-71 studium sociologie a filozofie na FFUK u profesora Jana Patočky.
1967 - seznamuje se s Václavem Havlem
1968 - aktivně se účastní na studentském hnutí Pražského jara. V květnu 68 je delegátem na zakládajícím sjezdu Díla koncilové obnovy na Velehradě. A téhož roku zakládá s J. Němcem, Janem Sokolem a Ladislavem Hejdánkem Ekumenické hnutí inteligence a studentstva
1969 - Organizuje rekviem za Jana Palacha
1971 - Zapojuje se do neoficiálních církevních aktivit
1972 - Začíná tajné studium teologie
1977 - Tajné jáhenské svěcení v NDR, poté první výslechy a šikanování ze strany StB
1978 - Tajné kněžské svěcení v NDR
Na přelomu 70. a 80. let pracuje Halík na organizaci "bytových" teologických přednášek a na vydávání samizdatových tiskovin.
1982 - Tomáš Halík se stává členem nejužšího kruhu spolupracovníků kardinála Tomáška a členem tajného poradního sboru představitelů diecézí a řeholí, společně s Oto Mádrem a Josefem Zvěřinou
1984 - Začíná připravovat projekt Desetiletí duchovní obnovy, pracuje pro kardinála Tomáška
1987 - 88 Navazuje tajné kontakty s polskými biskupy a katolickými intelektuály, samizdatově publikuje například studii o nezbytnosti změny ve vztahu katolické církve vůči Janu Husovi, stává se spoluzakladatelem skupiny teologů, filozofů a historiků zabývajících se Husovým životem a odkazem.
(Zde uvádím jen zlomkovitý výběr, více najdete na adrese:
http://halik.cz/cs/o-halikovi/zivotopis/zivotopis-v-datech/______________________________________________________________
Halík byl jedním z dlouholetých spolupracovníku kardinála Tomáška, podobně jako například Oto Mádr a Josef Zvěřina. Se souhlasem a velkou podporou pana kardinála, se pak stal Tomáš Halík jedním z protagonistů Desetiletí duchovní obnovy, Počátkem byl rok 1988 věnovaný Anežce České. Což se podivuhodně zúročilo brzy poté, když byl 12. listopadu 1989 dovršen v Římě proces Anežčina svatořečení a následovaly známé události pádu komunistického režimu. Naplnila se tak dávná legenda, že po Anežčině svatořečení nastanou v českých zemích dobré časy. S radostí si nyní můžeme připomenout 30. výročí.
V roce 1990 jmenoval papež Jan Pavel II.Tomáše Halíka poradcem Papežské rady pro dialog s nevěřícími. T.H. také pracoval, s pověřením kardinála Tomáška a na přímou výzvu Jana Pavla II. na přípravě Husovské konference a na jejím uskutečnění v Římě, v prosinci 1999. A nyní patří Tomáš Halík k významným podporovatelům myšlenek a konání papeže Františka.
_______________________________________________________________
Tomáš Halík je v současné době jednou nejuznávanějších českých osobnosti v zahraničí. V roce 2012 obdržel z rukou prezidenta Bronislawa Komorowského státní vyznamenání Rytířský kříž řádu za zásluhy Polské republiky V r. 2014 byl Halík vyznamenán Templetonovou cenou, která je udělována významným osobnostem duchovního života a mezináboženského dialogu. Rok nato obdržel T.H. čestný doktorát na univerzitě v Oxfordu a aktuálně (v říjnu 2019) nejvyšší německé státní vyznamenání.
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-knez-katolicka-cirkev-vyznamenani-tomas-halik-kriz-za-zasluhy.A191018_151014_zahranicni_dtt
Doma nikdo není prorokem. V naší historii jsme už dokázali ledacos, nejednou jsme ze země vyštvali významné osobnosti národa, nenáviděli jsme je, nechápali, neuznávali, nechali zemřít v exilu... Pokud tedy jde o současné nenávisti vůči Tomáši Halíkovi, nic nového pod sluncem - my to tady u nás tak máme (bohužel). Ale prosím, KDO JINÝ, než významné, vzdělané a ve světě uznávané osobnosti, by měl promlouvat k naší dnešní společnosti a jejím občanům? A kdo jiný, než podobné, vzdělané a fundované osobnosti má také právo vyjádřit se k některým jevům kriticky?
Nechci nikomu jeho názor na Tomáš Halíka vyvracet, jen bych očekával, že třeba nesouhlas s ním nebude projevován nenávistným pliváním a posíláním do horoucích pekel. (Upozorňuji, že jakékoliv výlevy nenávisti budu mazat. Nenávist není diskuse) Raději tedy věcně a s nezbytnou dávkou normální lidské úcty, Tak jako například ve výše citovaném rozhovoru Tomáše Halíka s Dominikem Dukou
...
"Strach (ani nenávist) nesmí stát u kormidla vašich životů"
