Několik poznámek z letošního jara, psaných na margo atentátů v Belgii. Jejich obsah se mi zdá stále aktuální. Při současných událostech možná ještě naléhavější. (Původní verzi textu jsem aktualizoval)
- Pokud je cílem terorizmu zasévat strach, pak je racionální odpovědí nenechat se strachem ovládat a nepřispívat k jeho šíření.
- Pokud je cílem destabilizace, pak je racionální odpovědí posílení pořádku a zákonnosti. Může to znamenat i náročná bezpečnostní opatření, nepohodlí a různá omezení.
- Pokud je cílem terorizmu propagace nenávisti a násilí, pak je racionální odpovědí nedávat prostor nenávistným hlasům uvnitř vlastní společnosti. Nepustit k moci proudy hlásající nesnášenlivost a tíhnoucí skrytě či otevřeně k násilí a nesvobodným poměrům. Dívejte se pozorně, jak se kdo projevuje. Ani náhodou neplatí, že kdo víc řve, ten má větší pravdu. Agresivní mluva zakrývá lhaní a křivé, zlé cíle. Cožpak nestačila zkušenost s nacisty?
- Pokud je to tak, že atentáty jsou ve skutečnosti útokem na Evropskou unii, snahou oslabit ji a rozštěpit, pak je racionální odpovědí neštěpit se. Obrana proti dostatečně známým a popsaným hrozbám by jinak ani nebyla možná. Nejednat na vlastní pěst, ale naopak posílit kooperaci a jednat semknutě. S co největším klidem a cílevědomostí.
Dnes se mne jeden známý ptal na volbu:
1/ Žít pod kuratelou státu s autoritativním režimem, kde je relativní bezpečí před zákeřným teroristickým útokem kdekoliv ve veřejném prostoru. Když přitom "velkoryse pomineme" občasné vraždy politických oponentů, které pro pokojné, poslušné občany údajně neznamenají žádné riziko.
2/ Žít v zemi, kde svobodné poměry z principu znamenají riziko, že je čas od času nějaký psychopat či zoufalec (jedno zda Breivik, duševně nemocný pilot, náboženský fanatik nebo šikanovaný školák) zneužije ke zlu.
Ale vždyť tuhle volbu jsme už učinili! Svobodný, otevřený svět nemá žádnou žitelnou, lidsky přijatelnou alternativu.
