Příběh toho konkrétního člověka mi přijde silně emblematický. Není důležité uvádět jméno: v tom životě a jeho peripetiích jde možná více o obraz ukrutných bizarností, bolestí a podivné klikatosti osudů lidí 20. století.
Neříkám v žádném případě, že by mi ten příběh byl sympatický. Každý reagoval na okolnosti života svým způsobem a každý jinak. Někdo bohužel ještě úplně jinak.
Jen nechci soudit, protože soud nepřináleží člověku.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Byl synem kostelníka v okrajové čtvrti Bratislavy. V mládí, před druhou světovou válkou byl zpočátku aktivním, ambiciozním členem Katolické akce (1) Usiloval o funkci předsedy místního mládežnického společenství této organizace, ale když neuspěl, zanevřel na tu partu a odešel. Brzy nato se objevil v Komunistickém svazu mládeže..
Vystudoval práva a za války pracoval v advokacii. Poměry tehdejšího Slovenského štátu byly zřejmě dost bizarní. Hrdina našeho příběhu, takto mladý komunista, s dalšími kamarády a kumpány vesele posedával v oblíbené kavárně místní smetánky. Tutéž kavárnu podle pamětníků navštěvoval také Šaňo Mach a prý sedával u stolu opodál. (Alexander Mach, známá persona Slovenského štátu).
V padesátých letech se náš hrdina, velký podporovatel únorového puče a dokonce i příznivec začlenění Slovenska mezi národy Sovětského svazu, dostal do vězení na základě obvinění z buržoazního nacionalizmu. Jako politický vězeň se dostával pravidelně do styku také s katolickými kněžími. Dva z nich mu zachránili život ve vyšetřovací vazbě, když ho bachaři po výslechu přivlekli v bezvědomí a hodili do cely jako pytel brambor, děsivě zmláceného, s řevem: "Tak tady zdechni mezi kněžoury, ty kryso zrádcovská!". Ti kněží jej pak se vší laskavostí ošetřovali a mnohem později, když o okolnostech své perzekuce vydali svědectví, říkali, že jejich spoluvězeň byl v takovém stavu, že sami už nevěřili, že by záchrana života byla možná.
Podle dalších osobních svědectví později tentýž člověk kněžím ve vězení opakovaně říkal: "Dobře si pamatujte, já jednou budu znovu nahoře. Ale až tam budu, vy budete znovu sedět zde!"
Jeho slova se naplnila, vrátil se do funkcí a perzekuce církví pokračovala. Koncem 60. let to spíše vypadalo, že bude patřit k Dubčekovu reformnímu křídlu. Díky reputaci člověka, který zažil komunistické vězení, se spíše očekávalo, že podpoří proměnu režimu k lepšímu.
Za normalizace byl právě on osobně strůjcem tvrdé perzekuce signatářů Charty 77. K bizarnějším příběhům patří, že si nechal od svého "dvorního spisovatele" napsat knihu, v níž figuroval jako jeden z nejdůležitějších organizátorů Slovenského národního povstání.
Výše zmíněný Alexander Mach seděl dlouhá léta ve vězení (původně byl za účast na zločinné vládě Slovenského štátu odsouzen na 30 let, později mu byl trest zmírněn na 25 let a v roce 1968 byl (dokonce!) rehabilitován. Když se dozvěděl o té knize, tak našemu hrdinovi prý vzkázal s notnou dávkou sarkazmu: "Poslyš, kdybych býval tušil, že jste tam té kavárně při vší rozmařilé zábavě připravovali povstání, tak bych neváhal a přidal bych se k vám!"
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nakonec našemu hrdinovi dny moci a slávy skončily (v prosinci 1989). Za necelé dva roky poté, když umíral, nechal si poslat pro (rovněž nejmenovaného) církevního hodnostáře, který jej se vší náležitostí křesťansky zaopatřil. O tom hodnostáři se pro změnu šířila zvěst, že byl spolupracovníkem StB.
Zcela záměrně to ale nechci komentovat jakkoliv sarkasticky. A už vůbec ne se zlobou. Ani nechci soudit, protože soud nepatří člověku, patří Bohu. Jen nelze nevidět prazvláštní souvislost, že se takto, u posledních věcí člověka sešel bývalý mocný komunistický funkcionář a bývalý spolupracovník komunistické tajné služby. Patří to k naprosto podivuhodným symbolickým propletencům osudů lidí 20. století. Možná v tom není jen ta hořká bizarnost, je to také tajemná a lidským rozumem jen těžko pochopitelná Boží režie.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dovětek z vyprávění dvou kněží, kteří v 50. letech toho člověka v cele ošetřovali. Prý se při nějakém setkání v době nejtvrdší "abnormalizace" jeden druhého ptal, zda nelituje, že tehdy zachránil právě toho, kdo se nyní chová tak špatně. Odpověď byla naprosto rozhodná: "Nelituji v žádném případě! Byl to trpící člověk v krajní nouzi a to jediné bylo v té chvíli důležité."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
(1) Katolická akce (Azione cattolica rok vzniku 1867) byla obnovným hnutím (možná vůbec prvním z laických hnutí v katolické církvi) a jedním z jejich hlavních cílů bylo větší zapojení laiků do církevního života.
Naprosto jiného druhu byla podvratná "Katolická akce" založená komunistickou mocí v roce 1949, jejímž cílem bylo zmatení věřících a jejich zatažení do kolaborace s komunistickým režimem. Tato snaha však skončila fiaskem.
