Ve vztahu k současným jurodivým diskusím o Koněvově soše je nesmírně zajímavý a poučný příběh o pomníku svatého Václava.
...
Svatý Václav a pohnuté časy našich dějin
Máme štěstí na vynikající národní patrony: Václav, Ludmila, Vojtěch (první Čech skutečně evropských dimenzí a významu). A také máme Anežku Přemyslovnu, která sehrála důležitou roli v listopadu 1989. To jsou pro náš národ, pro občany naší země nesmírně cenné skutečnosti.
...
Než se hádat o Koněva, bude mnohem lépe, když se znovu - a raději opakovaně - sejdeme u sochy svatého Václava. Je podivuhodné, jak se už vícekrát v historii shromáždili lidé právě tam a právě tehdy, když bylo zle. Anebo když se u nás věci lámaly na jednu či druhou stranu. Ve chvílích, kdy jsme byli zotročováni a také když se zlo abnormalizace hroutilo a navracela se svoboda. Za pár týdnů budeme slavit 30. výročí...
V určitém smyslu prožíváme i dnes pohnutou dobu. Někteří představitelé země bývalého agresora (1968) a okupanta (1968-1991) spílají našim občanům do nacistů a "jejich" zdejší pátá kolona vystrkuje růžky. V diskusním pořadu o soše maršála Koněva hulákal jakýsi vzteky rudý chlápek, že prý jsme "Čurdové". Řval tímto způsobem na vzdělané a slušné lidi, historiky a další, kteří se diskuse účastnili. Takovou hrubost a sprostotu si nemůžeme nechat líbit.
...
Svoboda je krásná příležitost.
Není zde jen tak sama od sebe. Jsou národy, které musely o vlastní svobodu dlouho zápasit. A dodnes ji stále nemají jistou, její ohrožení se vrací (jako třeba v případě Ukrajiny a pobaltských zemí). Hodně záleží na našem vnitřním přesvědčení, na vůli po svobodě, na úsilí stále ji rozvíjet. Kdo si jí neváží, snadno o ni přijde. Nemáme svobodu jednou provždy danou automaticky. Co živíte, to roste a prospívá, čemu nevěnujete pozornost, to zajde na úbytě. Svoboda je mnohem více úkol, než jen soubor výsad a práv.
Líbí se mi metafora zahrady. "Bůh vysázel v Edenu zahradu a do ní postavil člověka (...) aby ji obdělával a střežil" (z knihy Genesis, 2,8). Slova "obdělávat a střežit" jsou klíčová. Je nezbytné stále kultivovat zahradu svobody a dobře ji střežit.
...
Tradice úcty k velkému národnímu světci se v místech dnešního Václavského náměstí odvíjí už více než tři sta let.
Od doby na konci 17. století stála po tři století na kašně uprostřed náměstí (koňského trhu) jezdecká socha sv. Václava od známého raně barokního sochaře Jana Jiřího Bendla. Sochař na ní pracoval v letech 1678-80. Originál je uložen v Lapidáriu Národního Muzea a kopie stojí na Vyšehradě.
U Bendlovy sochy sv. Václava se odedávna konaly letní mše pod širým nebem. Tradice pokračovala a například dne 12. června 1848 byla u sochy sv. Václava sloužena mše, která je označována za počátek pražského červnového povstání. Na památku té události navrhl Karel Havlíček Borovský, aby náměstí bylo přejmenováno na Václavské. Možná právě od těch dob se odvíjí tradice shromažďování lidí u sochy svatého Václava v pohnutých okamžicích našich dějin.
Bendlova socha byla v roce 1879 odstraněna a nakonec si našla nové místo na Vyšehradě. Soutěž na vytvoření nového reprezentativního pomníku byla vyhlášena v roce 1884 (Okolnosti soutěže a vzniku díla jsou popsány například zde. https://cs.wikipedia.org/wiki/Pomník svatého Václava)
...
Pomník svatého Václava je životním dílem Josefa Václava Myslbeka, jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů. Je to dílo v mnoha ohledech podivuhodné, umělecky i řemeslně skvěle zpracované, má nadčasové kvality a jeho umístění v horní části náměstí, s hmotným průčelím Národního Muzea v pozadí, je monumentální a dokonale promyšlené. Vznik díla provázela důkladná přípravná fáze a dlouhé diskuse, Samotnému sochaři pak jeho kompletní dokončení trvalo tři desítky let. Václav na koni je ze čtyř stran obklopen světci, Ludmilou, Vojtěchem, Prokopem a Anežkou Přemyslovnou. Zhmotňuje se v tom česká národní kultura a historie, která má v sobě obsahy víra a velké duchovní síly. A to je možná tím zásadním momentem, proč nás to v těžkých chvílích k soše svatého Václava táhne.
Stručně ještě vzpomenu aspoň některé z vypjatých momentů našich novodobých dějin, které se zrcadlily v událostech na Václavském náměstí: Demonstrace 28. října 1918, v den vzniku samostatného Československa. Protinacistická demonstrace 28. října 1939, proti níž gestapo a SS tvrdě zasáhly. Smrtelně postřelen byl student Jan Opletal. Události srpna 1968, pak v lednu 1969 Palachova oběť života a masové demonstrace v době jeho pohřbu. Protisovětská demonstrace 28. března 1969 po vítězství našich hokejistů nad SSSR. Hrubé násilí československých silových složek proti vlastním občanům v srpnu 1969.
Protesty v době "normalizace", byly pravidelně provázeny policejním násilím. Ve zvýšené míře to platilo pro demonstrace v lednu 1989 ("Proslavil" se přitom dokonce i v televizi, jako člen Pohotovostního pluku VB, jistý soudruh Ondráček)
Zde je aktuální odkaz na příběh tří lidí, kteří byli v souvislosti s tehdejšími policejními represemi mučeni... https://zpravy.aktualne.cz/domaci/Tváře vzdoruA pak přišla velká shromáždění v listopadu 1989. Svoboda opravdu není jenom tak, sama od sebe. Stála i obyvatele naší země mnoho útrap.
...
"Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne."(Václav Havel)
...
...
