Deník z karantény, den 38. Vzpomněl jsem si na epizodu z knihy Malý princ. Na jedné z planet, které Malý princ navštívil, bylo několik sopečných kráterů a žil tam člověk, který je každý den čistil. Je to metafora o lidském nitru
...
...
...
Jen pár slov o lidském nitru, sopkách, kráterech.
Exupéryho metaforický obraz mluví o tom, že člověk potřebuje denně "čistit krátery" svého nitra (světlo a stín je lidská duše). Když krátery zanedbáte a nečistíte je, hrozí, že sopky se ucpou a rozmetají nakonec celou planetu, na níž žijete. Jako další možnou rovinu vnímání nabízím obraz společnosti. Jak nesmírně je důležitá transparentnost veškerého počínání při správě věcí veřejných. Ucpané, neprůhledné kanály jsou stejně zrádné, jako nečištěné krátery.
...
...
Dávejte si pozor na to, když vás lidé chválí. Vždyť je to známá část velikonočního příběhu. Jednoho pěkného dne zástup volá "Hosana synu Davidovu" a jen pár dnů nato: "Pryč s ním! Ukřižovat!"
...
...
„Vše je tak milé, vše tak krásné,
nehněvala bych se, kdyby to bylo
do smrti. Však přijdou chvíle,
kdy zima to vše pohltí.
Ale ne navždy, zas přijde léto
a zasvitne nám slunce jas
A my, v krásné zemi této
zaslechnem znovu skřivánka hlas“
...
...
...
Mladé děvče, po skončení války, plné radostných očekávání... S talenty pro poezii, malířství a cizí jazyky... Verše, které napsala ve věku kolem 17 let, měly v sobě intuici všeho toho, co nastane... O zimě, která vše zadusí... Měla "špatný původ", její talenty se nemohly rozvinout, otec jí zemřel v komunistickém vězení, rehabilitace se nedočkala. "Zpěv skřivánků" nepřicházel strašlivě dlouho. Je to příběh mnoha lidí té generace. Moc rád bych jim vzdal hold a promluvil o vděčnosti a úctě vůči nim. Je v tom i smutek loučení, lidé této generace odcházejí a s nimi i paměť toho, co prožili.
...
...
...
...
...
