Základním poučením z událostí kolem Mnichova 1938 je varování před démonem nacionalizmu ve všech jeho starých i nových podobách. Nacionalizmus napáchal v lidské historii dost zla, válek a utrpení. Už nikdy více!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Metoda někdejší nacistické a dnešní neo-nacionalistické agrese:
1/ Rozdmychání nenávistných nacionalistických vášní
2/ Provokace - Zpravidla organizovaná či "inspirovaná" z vnějšku, tudíž vměšování cizí, nepřátelské moci do vnitřních záležitostí sousední svrchované země.
(Vsuvka: 3/ Státní moc oprávněně reaguje na provokace na svém svrchovaném území.)
4/ Zásah silně vyzbrojeného souseda, který takzvaně "musí ochránit" národnostní skupinu, za jejíž ochránce se sám ustanovil. Vždy se přitom ukáže, že agresor si svoji intervenci už předem důkladně připravil, včetně propagandy, že přepadený si za své přepadení může sám.
5/ Věc končí uchvácením cizího území, což bylo od počátku cílem celé té zvrácené šarády.
Suma sumárum, je to stále tentýž scénář, ať jde o obsazení Sudet před 80 lety, nebo se jedná o nedávné příklady Gruzie a Ukrajiny... Kdo bude další?
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Mnichov 1938 pohledem výše popsané "metodiky".
ad 1/ Ruku v ruce se vzestupem nacistické moci v Německu se rozběhla štvavá propaganda mezi sudetskými Němci, rozdmychání nacionalistických vášní, atd.
ad 2/ 10. září 1938 dostali henleinovci rozkaz z Norimberku k zahájení demonstrací. Tedy jasná provokace, která vychází z cizí země vměšující se do vnitřních událostí sousedního svrchovaného státu. Následovaly násilnosti a brutality sudetoněmeckého povstání ze dnů 12. a 13. září 1938, které jsou dostatečně známé. (zde odkaz)
ad 3/ Československá vláda energicky obnovuje pořádek a mnozí henleinovci, kteří se provinili násilnostmi, utíkají za hranice, aby se vyhnuli postihu. Následuje mobilizace 23. září 1938 jako jasný signál o vůli Československa udržet si svoji územní svrchovanost a bránit se případné německé agresi.
ad 4/ - Nacistické Německo nereagovalo okamžitým útokem. Hitler se zalekl rázné československé reakce. Ke slovu přišla zákeřnost s mnichovským diktátem. (Psychicky labilní Hitler prý dokonce zvažoval sebevraždu, kdyby se mu plán s Mnichovem nezdařil.) Plán vyšel. Československo se ocitlo v tragické situaci, když ztratilo morální i faktickou podporu západních spojenců a kromě hrozby z Německa se zároveň ocitlo pod tlakem Polska a především Maďarska.
Ze strany Francie a Británie to byla jednoznačná zrada a hanebnost, což nejlépe vystihl Churchill ve známých slovech: “You were given the choice between war and dishonour. You chose dishonour, and you will have war."
ad 5/ - Po Mnichovu už měl Hitler otevřené dveře. Nejdříve obsadil Sudety a za pár měsíců dorazil okleštěné Česko-Slovensko. Počáteční cíl, po cestě zahájené nacionalistickým štvaním a provokacemi, byl naplněn.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poučení z Mnichova 1938 (a s vědomím událostí v Evropě na počátku 21. století) je dle mého soudu několikeré:
- Zábor cizího území pod pláštíkem "národních zájmů" je jednou provždy nepřijatelný. Je to hra s ohněm a mrazivě riskantní cesta k nedozírným válečným konfliktům.
- Už nikdy více nesmí mezinárodní společenství naletět na "Hitlerovy recepty" nebo na jejich nové obdoby. Rozuměj: nenaletět na podlé triky agresora, jehož cílem je uchvátit území a srazit na kolena sousední svrchované státy. Což se může dít pod jakoukoliv obezličkou, i když tedy zdivočelý nacionalizmus a "národnostní záminky" se jaksi nabízejí samy, že ano...
- Důsledně se bránit cizí rozvratné propagandě, která je podobně nepřátelskou činností, jako byla nacistická propaganda ve třicátých letech.
- Nepodporovat žádné neonacionalistické, natož neonacistické tendence. Byla by to cesta do pekel. Kdo dnes podporuje neonacistická hnutí, toho jednání má stejná rizika, jako byla rizika ze 30. let 20. století.
- Naprosto nezbytné a nezpochybnitelné jsou mezinárodní závazky, jejichž cílem je společná ochrana demokratických zemí před totalitními uzurpátory či neo-imperiálními militaristickými mocnostmi. Nelze si zahrávat se žádnými obdobami appeasementu či zrádného chamberlainovsko-daladierovského "pragmatizmu": Znamená to nebýt ani za blbce ani za komplice agresora - viz Daladierova vzpomínka: "Buď jsem byl komplic, nebo blbec", litoval později Daladier"
- Životní důležitost mají mezinárodní společenství svobodných demokratických států, jejichž zásadním pilířem je úcta k mezinárodnímu právu.
- Stále zůstává platným poučení z druhé světové války - jak v podobě zásadního obratu Německa, které se (aspoň jeho demokratická západní část) z militaristické mocnosti proměnilo na jednu z opor poválečného mírového soužití, tak v procesu usmíření mezi evropskými národy (viz křesťanští demokraté, pováleční premiéři Konrad Adenauer, Maurice Schumann a Alcide de Gasperi, atd.), které vedlo postupně k vzniku Evropské unie.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Winston Churchill - projev ke studentům na univerzitě v Curychu, 19. září 1946: "Existuje lék, který ... by během několika let učinil celou Evropu ... svobodnou a ... šťastnou. Tímto lékem je obnova evropské rodiny, nebo její co největší možné části, a vytvoření struktury, díky níž by mohla žít v míru, bezpečí a svobodě. Musíme vybudovat něco jako Spojené státy evropské". (poznámka: Spojené státy evropské byly jednou z idejí, které předcházely vzniku EU).
V návaznosti na Churchillův výrok je i dnes největším poučením z Mnichova '38 a z druhé světové války upevnění a další rozvoj rodiny (společenství evropských národů a jeho institucionální struktury), jako šance pro mír, bezpečí a svobodu.
.......
.......
