Příběh machisticko feministický, odvážně vzdorující "zavile západním genderovým konceptům". No fakt, zcela vážně!
...
Válečník vyzbrojený lukem cupitá alejí a volá: "Mami, potřebuji se vyčůrat!"
"Žádný problém, běž tamhle ke stromu", říká maminka.
"No, ale musíš mi pohlídat luk!" odpovídá synek.
Nato maminka úplně přirozeně, s laskavou trpělivostí vezme luk a hlídá. Pak ho svému hrdinovi vrátí, hrdina se rozběhne a zaujme čelo výpravy s náskokem nejméně patnácti kroků. Zkrátka když někdo má takovou od pravěku úctyhodnou zbraň, jako je luk, tak se z něj automaticky stává MUŽ - LOVEC.
Napadlo mě, co by hrdina dělal, kdyby byl na výpravě sám. V lepším případě by pověsil luk na větev, v horším hodil na zem. Ale když má MUŽ - LOVEC za doprovod laskavou, trpělivou a oddanou ŽENU, svět je mnohem krásnější. Spíše náhodou jsem někde narazil na pojednání, že prý jsme v podstatě stále lidmi doby kamenné a jen na povrchu máme slupky poněkud civilizovanějšího bydlení, oblékání, zvyků, atd.
Při scéně v aleji jsem si vzpomněl na svoji maminku, která potají otevírala mé Mayovky a četla je, když jsem byl ve škole. Chtěla porozumět, proč jsem tak poblázněný, proč vyrábím opasky, tomahavky, kudly a dýmky míru... Byl jsem nadšený, jak je znalá problematiky, jak na úrovni si se mnou o tom všem povídá.
...
...
Abych předešel nedorozumění. Nepropaguji návrat k volnému uplatňování zákonů doby kamenné. Jen se dívám, pozoruji... Když se veledůležitě někam šinu s kabelou plnou "zbraní", mám v ní třeba fotoaparát, brýle, mobil, klíče, propisku, notýsek, někdy i metr, neliším se moc od toho malého kluka s lukem.
Můj blog je poctou maminkám a vůbec všem trpělivým, skvělým, laskavým, krásným, milujícím a milovaným...
Existují i laskaví a trpěliví tátové. Ve skutečnosti je to vzájemné a má to být vzájemné, protože svět by jinak nebyl k žití.
...
...
