Rčením babičky z Hané (dle potřeby přeložím do spisovné češtiny, kdyby náhodou někdo nerozuměl) uvádím menší, komorní téma o zákonu rovnováhy
...............................................................................................
"Když jsi pokácel švestky, synku, nemůžeš chtít slivovici"
.........
1/ Kam asi dopluje námořník, který v podpalubí vrtá díry do dna lodi? A jaká práva plout s ostatními má takový "hrdina"?
2/ Kdo se mermomocí snaží vypálit obilné pole, má nárok na chleba?
3/ A třeba takový "lidový správce", dosazený na místo ředitele znárodněného podniku vyrábějícího klavíry... Z čeho asi tak bude hudební nástroje vyrábět, když nechal pořezat a spálit zásoby po léta důkladně sušeného rezonančního dřeva?
4/ Spratek, který mamince rozkope kuchyň a roztluče nádobí, jaký má nárok na to, aby mu uvařila jídlo? Ano, často se stane, že maminka zas odpustí a jídlo uvaří, protože má ráda i toho nezvedeného synka. Zatímco na tom on nemá žádnou zásluhu a je ve všem odkázán na její slitovnost a dobré srdce. Ale když bude takový přerostlý synek kuchyň rozbíjet pravidelně, takže máti už nenavaří jídlo ani jemu ani dalším sourozencům, dopadne to tak, že se vyfauluje a může být "vyloučen do konce zápasu".
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
5/ Klement Gottwald hřímal v roce 1929 v parlamentu: "A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk."
(Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/ucime-se-jak-vam-zakroutit-krkem-hrimal-pred-80-lety-klement-gottwald-1gp-/domaci.aspx?c=A091220_172744_domaci_iky)
Stalo se pak, že byla Gottwaldovi v roce 1934 za konkrétní výroky odebrána poslanecká imunita a hrozilo mu trestní stíhání pro porušování zákona na ochranu republiky. Zachránil se útěkem do Moskvy, ovšem v roce 1935 bylo jeho stíhání zastaveno a mohl se do Československa vrátit. Skutečně pak po válce Gottwald a jeho zločinná partaj zakroutili krkem celé společnosti. A doslovně zakroutili krkem také řadě jednotlivých lidí. Jako prvním se komunisté pomstili těm, kdo jim oponovali. Například poslankyni Zemínové.
Fráňa Zemínová byla zatčena v roce 1949 a posléze odsouzena na dvacet let do vězení v monstrprocesu s Miladou Horákovou. Ve stejném procesu byl odsouzen (a popraven!) Záviš Kalandra, který za první republiky s Gottwaldem ostře polemizoval. Ejhle, soudružská odměna za to, když jim někdo v rámci demokracie a svobody slova oponuje! A jak dopadali lidé, kteří komunistickému režimu oponovali v době jeho vlády? To se přeci ví: Popravy, dlouholeté vězení, zavírání do lágrů, vraždění na hranicích při pokusech o útěk, mlácení při demonstracích, perzekuce a fízlování.
Osud Československa po válce názorně ukazuje, jak se demokratickému státu tragicky nevyplatila benevolentnost vůči Gottwaldovi. Protože komunista demokracii nectí, on jí pohrdá a nenávidí ji. Zvrhlým paradoxem však přitom je, že klidně sám pro sebe požaduje veškeré její výhody. A parazituje na ní až do chvíle, než se dostane k moci.
(Abych byl "trošičku vyvážený", jak se zde rádo volá, stejně tak se chovali nacisté v Německu. Tedy i nacista nenávidí demokracii a parazituje na ní až do chvíle, než ji svrhne.. Ale i to je poučením pro dnešek - Je třeba nekompromisně bránit jakýmkoliv pokusům o etablování neonacizmu, jakkoliv by byl zakuklený. Zkrátka jsou to režimy, které jsou zákonem pojmenovány jako zločinné - jak nacizmus tak komunizmus - a zákon je tu od toho, aby demokratickou společnost chránil)
......
Jakým právem tedy člověk, který nenávidí demokracii a snaží se o její destrukci, žádá pro sebe všechny svobody a výhody z ní plynoucí? Vždyť, když mu demokracie smrdí, pak nemá používat ani její - podle něj asi smrduté -. vymoženosti, jako je například svoboda slova. Když demokracii nenávidí a hledá na ní každou špatnost, může se z ní odstěhovat pryč, někam třeba do Severní Koreje. Paradox je, že ze svobodné země se může bez problémů vystěhovat, ale podobná diktátorská země jako je Severní Korea ho velmi pravděpodobně ani nepřijme. Případně by si ale také mohl vzpomenout, jak skončily stovky československých občanů, kteří odešli z demokratického Československa do totalitního Sovětského svazu koncem třicátých let (viz masakr u Žitomiru). Protože ten poslední příklad (Žitomir z let 1937-1938) ukazuje naprosto zřetelně, jaký je rozdíl mezi svobodnou a nesvobodnou zemí.
.......
.......
