Reaguji na švandovní "sovětský" blud, který se objevuje ve zdejších diskusích. Prý EU ovládají komunisté
...
Je to v podstatě bžunda. Protože pokud podle představ "prokremelských" blogerů ovládají EU komunisté, tak by s tím měli být navýsost spokojení. Nemají důvod takový stav kritizovat, spíše by si měli potichu mnout ruce. Vždyť by to bylo splnění dávných snů Lenina a Stalina o bolševickém ovládnutí Evropy! :-D
Kdo mentálně uvízl v chápaní politiky dle vzoru totalitního sovětského impéria, v němž všechno ovládali komunisté, ten není schopen vůbec pochopit, že by mohly existovat úplně jiné, normální lidské varianty, které jsou ve svobodném světě přirozené. Nechápe, co je to demokracie. Nepobere, co jsou to občanské svobody, práva a povinnosti a jak fungují demokratické instituce. Takový člověk si své představy projektuje do Evropské unie a klidně píše bludy. Prostě v Kremlu vládli komunisté, a tak dle jeho nepříliš širokého vidění neexistuje jiná možnost než ta, že komunisté vládnou i v "Bruseli"
...
Vsuvka:
Historie dvacátého století je dostatečně známá a v Evropě dnes samozřejmě existují levicoví liberálové, socialisté, sociální demokraté, atd. Jejich existence a také zastoupení ve veřejné sféře je naprosto legitimní věcí a k demokracii jednoduše patří. Zčásti se mohou rekrutovat z generace studentů, kteří se v západní Evropě r. 1968 bouřili v různých zemích, přičemž byli mnozí indoktrinováni myšlenkami komunizmu, ne-li přímo maoizmu. To jsou známé věci. Ale i ti lidé se později vyvíjeli, jen mizivé procento zůstalo u původního radikalizmu. V naprosté většině jsou to lidé přesvědčení o nezbytnosti svobody a demokracie. Stejně tak ovšem v Evropě žijí a veřejně působí zastánci řady jiných směrů, křesťanští demokraté, různé podoby liberálnější či konzervativnější pravice, atd. Povahou demokracie je, že různé názorové směry se vzájemně vyvažují a v rámci demokratických pravidel mezi sebou soutěží. Absolutně nelze tvrdit šmahem, že by Evropa byla plná "komunistů a maoistů" a že by tito ovládali Evropskou unii, to je naprostý nesmysl a jedovatá propagandistická lež. Skutečným problémem a smrtelným nebezpečím pro demokracii a také pro Evropskou unii by však mohla být prazvláštní "neonacionalistická internacionála" podporovaná z Ruska. (Inu, Kominterna jako mocenská páka už dávno nezabírá, tak se musejí vytvářet jiné internacionály) Uvidíme, jak se demokracie s tímto nebezpečím vyrovná.
......
Evropskou unii máme ve skutečnosti ovládat všichni stejně a všichni společně, jako její členové s plnohodnotnými právy a povinnostmi. Je naším právem, ale i povinností se na všem rozhodování podílet. A je také naším právem nežrat bezmyšlenkovitě bez hlesnutí odporu různá doporučení, která vzejdou například z Evropské komise. Naopak, modus vivendi Evropské unie obsahuje zásadu, že si jednotlivé členské státy upraví doporučené směrnice či zákony na svoji míru. Když tak nečníme, je to naše blbost. Mnohdy tak ale naštěstí činíme, tedy nepřijímáme úplně vše, což je dobře. Ale pozor, doporučení či směrnice, atd. nenadiktoval shůry žádný komunista. Vycházejí z procesu vzájemné domluvy a z hlasování, na němž se účastní všechny členské státy.
EU je spolek svobodných zemí a zásadní je právě jeho demokratické rozhodování. Je jistě třeba lobbovat a spojovat síly, aby se prosazovaly dobré, funkční věci, ne excesy. To neodmyslitelně patří k demokracii.
Když se na společném rozhodování nepodílíme s dostatečným sebevědomím a asertivitou, když namísto toho kverulujeme, pak jsme my sami hloupí a musíme si nejdříve my sami srovnat v hlavě, co pozitivního chceme a jak to budeme prosazovat.
Ostatně vidíme u nás doma, jak se s tím nešťastně potýkáme v našem parlamentu, kde komunisté drží vládu pod krkem. Kdepak v EU, to u nás komunisté vládnou!
...
A co se týče základních evropských hodnot, to je přeci známá věc. Ty vyrůstají z židovsko-křesťanské tradice a také z dědictví antické řecké a římské kultury. Na těchto hodnotách máme stavět, trvat na nich a nenechat je rozmělňovat. Například (a zejména) tím, že bychom si příliš pouštěli k tělu asijské totalitní manýry, které jsou v příkrém rozporu s evropskými hodnotami.
Jsem na Evropu a její dávné kulturní a duchovní kořeny hrdý. Jsem rád, že patřím právě sem. A stejně tak jsem rád, že vytváříme společný celek, rodinu, která nám vedle zmíněných rizik především dává šanci a prostor, abychom dál naše základní hodnoty nesli a rozvíjeli. Což znamená, že musíme sami podle těch hodnot žít. Když podle nich žít budeme, nikdo nás o to nebude moci obrat. O zásady, jimiž se z přesvědčení řídíte ve vlastním životě, vás nikdo neobere, jenom vy sami.
.
______________________________________________________________________
...
