Vyprávění cílené k dnešním dnům a zejména na adresu výkřiků o údajných "rusofobech" a "rusobijcích".
...
Žánrem textu je alegorie a nadsázka. Vyprávění jen mírně evokuje vzpomínky na události z konce druhé světové války. Vzpomínky na to, co zažili obyvatelé nejmenované vesničky.
Pro vlídné, velice chápavé čtenáře rád předešlu, že nejde ani tak o ty konkrétní vzpomínky. Jde o alegorii vztahující se k dnešku.
...
"Děvčata, je čas ukrýt se" promluví hospodář. Kdesi v dálce hřmí kanonáda. Manželka a dcery odcházejí do sklepa. Je tam průlez do bezpečné skrýše, hospodář ho důkladně zamaskuje, pak jde nahoru. Oknem z kuchyně je vidět chvatně ujíždějící šedivá vozidla. Rachot zvolna utichne, jen sem-tam ještě ojedinělý výstřel protne vzduch jako prásknutí bičem.
Rozlítnou se dveře, vstupují osvoboditelé. "Kde máte děvčata?!!!?"
"Jakápak děvčata", řekne hospodář.
Skopnou ho na zem a pro zábavu vypálí těsně nad ním zdvořilostní salvu na pozdrav. Zůstává ležet, ani se nehne. Bohatýři se chechtají, takový dobrý vtip se jim asi už dlouho nepovedl. Proženou se domem jako stepní vichřice, vykopnou dveře do pokoje, převracejí skříně. Do sklepa hodí granát. Až potom ho prohledají, ale vchod do skrýše naštěstí neobjeví. Rozlezou se po dvoře, seberou z kůlny kolo a ze stáje vyvádějí koně. Hospodář leží v kuchyni na zemi, ani nehlesne. Jeden z návštěvníků se ještě vrátí a sebere pendlovky. Kamarádi se mezitím už dali na pochod... V dálce na cestě se pohupuje silueta odváděného koně. Poslední bohatýr při odchodu povalí branku a kus plotu, máchne rukou a odplivne si: "Rusofobové!"
Hospodář jde do sklepa. Ujistí se, že děvčata jsou v pořádku a domluví se s nimi, ať tam raději ještě pár hodin počkají. Pak spěchá na dvůr... Z kůlny stoupá dým, běží pro vědro a zalije místo, kam osvoboditel hodil nedopalek. Bylo to na poslední chvíli.
Posadí se na lavičku pod ořechem. "Jsem šťastný člověk, na světě je krásně" říká si potichu. "Cožpak koník, nebo kůlna...Děvčata jsou v pořádku, chvála Bohu!"
Věru, šťastná to "rusofobní" rodina...
...
___________________________________________________________________
Hle, "užasnaja" píseň bohatýrů:
Srpen,
osmašedesátý v Praze:
"Vždyť my přeci
milujem tu jejich zem
tak jim to tam zase
jaksepatří podupem.
Jejich nevděčnost jim přijde draze!"
"Když na Groznyj
pěkně
v kobercovém vzoru
naše bomby padaly,
samým děsem
o nás všechny dívky stály
hrůzně rády se nám oddaly"
"V Abcházii, Osetii
srdce místních
jenom pro nás bijí.
Komu se to nelíbí,
ten, jestli che žít,
raději ať skloní šíji"
"Když jsme
palbou
rozmetali na prach Debalceve,
zjihlo láskou srdce každé děvě"
___________________________________________________________________
...
Vážení a milí "bratři", vy snad nechápete, jak vaše chování vnímají lidé ze středoevropských zemí? Nechápete, jak jsme šťastní, že jsme se vysvobodili z vašeho vlivu? Nechápete, že vděčnost, úctu a lásku si nevynutíte násilím? Kde vy vůbec berete tu drzost označovat nás za nacisty a rusofoby?
...
...
...
