Když se uvnitř srdce potkávají nostalgie a radost, jsme také blízko zdroje uzdravení. Humor je jako chůze klauna po stříbrné pavučině nad propastí lidského smutku.
...
Miroslava Kemela znám dlouhá léta jako karikaturistu. Objevil jsem teprve nedávno, že také skládá písně. Jsou krásné, je to zážitek. Písničkářů, jimž zpívání věříte, není mnoho.
Pro dnešek bych se chtěl zastavit jen u jedné písně. ( Za naší stodolou ) Zaujala mě její básnická nadsázka, málem až zen-buddhistická:
"...
Za naší stodolou
v louži koupe se Bůh
Ústy vydechl
křehká křidélka much
Blýsknou se ve slunci
a pomalu padaj k zemi
Do větru šeptám:
s tebou lépe je mi
..."
(cit. z textu písně Miroslava Kemela)
...
...
...
Ale kde bydlí Bůh? zeptal se mě kdosi, když uviděl fotografii, k níž jsem přidal popisek "Nebe má několik pater"
"Snad v sedmém patře nebe", napadlo mě. To však nikdo neví ani se nesmí opovážit myslet si, že by to věděl.
Ono je to všechno v náznacích, tak jako Mirkem Kemelem popsaný obraz muších křídel, které se blýsknou ve slunci. Možná je Bůh doma u básníků. "Co je bez chvění, není pevné", napsal Vladimír Holan
...
Ale přeci jenom... Náznak je v tichém šepotu uvnitř srdce: "S Tebou lépe je mi"
____________________________________________________________________
Dodatek pod čarou, jeden z dubnových z tweetů papeže Františka:
"Bůh Tě hledá, i když Ho nehledáš. Bůh Tě miluje, i když jsi na Něj zapomněl. Bůh v Tobě hledá krásu, i když si myslíš, žes všechny svoje dary zbytečně promrhal."
Domnívám se proto, že otázka jde opačným směrem. Podle klasické teologické poučky je Bůh všude. Ale kde bydlí člověk?"Kde jsi, Adame?" ptal se Stvořitel v ráji. Tedy ne já se mám ptát, kde bydlí Bůh, ale On se ptá mne, kde bydlím... Kde bydlím? Blízko? Daleko?
...
...
