8. září 1968 se upálil ve Varšavě Ryszard Siwiec na protest proti okupaci Československa. Ve vážném stavu byl převezen do nemocnice a zemřel 12. září 1968
.......
Lidé svědomí
Kolik jich bylo a kolik jich je dnes? Jsou nějak vidět a jaký je jejich přínos pro společnost nebo pro jejich blízké okolí? Jde o věci, které nejsou změřitelné a lidé svědomí obvykle vůbec nejsou vidět, protože konají obyčejné, nepříliš viditelné věci. Mimo zorný úhel veřejnosti. Jim totiž vůbec nejde o to, aby byli slavní a viditelní. Ale pak nastane - pro některé - chvíle, kdy je jejich svědomí vede k ojedinělým činům. Tak jako například čínského studenta, který se postavil do cesty tanku na náměstí Nebeského klidu. Možná pamatujete, ten záběr tehdy obletěl celý svět. Anebo jako občany, kteří se neozbrojení postavili proti ruským tankům na Vinohradské třídě, když bránili budovu Československého rozhlasu.
A tak, jako například 8 statečných, kteří na Rudém náměstí v tichosti protestovali 25. srpna 1968 proti okupaci s transparentem: "Za vaši i naši svobodu"
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ryszard Siwiec (1909-1968) byl prvním z komunistického bloku, kdo na protest proti okupaci Československa sáhl k tak drastickému činu, jakým je sebeupálení.
"Prý přišli včas, však vtrhli jako vichřice" Ano, stanou se někdy opravdu věci natolik zrádné a zuřivé (jako byl zločinný přepad jedné země armádami pěti států a následná střelba do civilistů), že se někdo odhodlá k zoufalému činu, aby veřejně vyjádřil svůj protest.
Nahlédnutí do životopisu pana Siwiece ukazuje, že byl člověkem svědomí. Po německé okupaci Polska v roce 1939 odešel z úřadu a našel si obyčejnou manuální práci. A pak působil v odboji. Po válce byl odpůrcem komunistického režimu. Po celý život zastával konzervativní postoje, spojené s vírou a vlastenectvím a s láskou k historii svého národa.
Svůj protest naplánoval na celostátní dožínky, kde bylo velké množství lidí, přítomní byli polští státní představitelé a také někteří zahraniční diplomaté. Přesto si Siwiecovy živé pochodně téměř nikdo nevšiml a režimu se podařilo vše téměř kompletně ututlat. Až do vysílání na Svobodné Evropě v březnu 1969.
Ať je to jak chce, možná zdaleka ne všichni jsme stoupenci takových extrémních věcí, jakým je sebeupálení (Také jím nejsem). Ale velmi důležité je, že už v srpnu a září roku 1968 se objevili v komunistickém táboře lidé, kteří se nás zastali.
Bohužel za to krutě zaplatili. Věděli, že zaplatí a přesto ten svůj krok udělali. Bez lidí, kteří mají silnou víru, je svoboda bezbranná a hrozí jí zánik.
Jsou to lidé svědomí. Lidé, kteří milovali jak svoji svobodu, tak i svobodu druhých nad vlastní život.
Patří jim velké poděkování a velká úcta
"Lidé, v nichž ještě tkví jiskřička lidského citu! Vzpamatujte se! Slyšte můj křik! Křik šedivého, obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nade všechno, i nad vlastní život! Vzpamatujte se! Ještě není pozdě!" (Ryszard Siwiec,1968)
Zdroj citátu: http://www.janpalach.cz/cs/default/zive-pochodne/siwiec
.......
.......
