Jsem přesvědčen, že správnou a důstojnou odezvou naší společnosti na 50. výročí srpnové okupace mají být tři věci.
1/ Ustanovit den 21. srpna jako státní svátek Ne však jako důvod k slavení, ale jako varovné memento!
2/ Vyznamenat in memoriam oběti agrese (a případně také zavést zvyk, aby se jejich jména jednou za rok, v den výročí okupace veřejně četla v Poslanecké sněmovně)
3/ Vybudovat důstojný pomník nejenom bezprostředním obětem několika prvních dnů agrese, ale stejně tak všem dalším lidem, kteří přišli o život vinou okupantů - a vinou našich ozbrojených složek při potlačování demonstrací - v době od srpna 1968 až do odchodu posledních okupačních jednotek v roce 1991
Svoboda není samozřejmostí, vyžaduje si každodenní cílené úsilí.
Zmíněné tři kroky nejsou zacíleny k minulosti, míří k budoucnosti a mají utvořit základ, od nějž se můžeme odrazit: být hrdí na obyčejné-neobyčejné lidi z našeho středu, jako například na statečné obránce budovy rozhlasu na Vinohradské třídě a na dosud mnohdy bezejmenné vojáky a další, kdo různým vynalézavým způsobem kladli okupaci překážky. Nesmělo se o nich mluvit. Dodnes zůstali veřejnosti neznámí, což vůbec není dobře.
Pokud nic neuděláme, budeme zase jen hořekovat nad minulými křivdami a nic konstruktivního z našich stesků nevyvodíme. Ano, stala se tragedie, bylo to trauma, ale musí se to všechno jednou uzavřít jako věc minulosti. Je třeba to provést uzdravujícím a v určitém smyslu obřadním způsobem, který bude v sobě mít velký kus důstojnosti, cti a nového povzbuzení občanské hrdosti.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Měli bychom také prostřednictvím naší diplomacie a zejména vyjednáváním na nejvyšší úrovni důsledně požadovat od následnického státu SSSR, tedy od Ruska otevření archivů vztahujících se k okupaci a k následné době demoralizace, kdy u nás fungovala kolaborantská vláda se všemi svými chorými, psychopatickými manýrami. Bez odkrytí veškerých dostupných fakt bude totiž i nadále trvat beztvářný, matoucí stav dezinformace a zpochybňování.
Bez pravdivého pojmenování věcí a bez několika důležitých symbolických kroků nelze minulost uzavřít.
Nemluvě o nezbytnosti usmíření na několika rovinách: v nás jako jednotlivcích, uvnitř naší společnosti a v mezinárodních vztazích.
.......
Vítám dnešní usnesení Poslanecké sněmovny k 50. výročí srpna 1968, jako velice správný a žádoucí krok. „Poslanecká sněmovna deklaruje, že vtrhnutí vojsk pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následné okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem,“ (Zdroj zde:)
Tohle je silná zpráva jak směrem do zahraničí, tak i směrem dovnitř naší společnosti. Je to skvělé, konečně jsme začali!
.......
