Barbarskost komunistického režimu se projevila základní lidskou neúctou - Bezohledností vůči pozůstalým, zničením hrobu na Olšanských hřbitovech a naprosto hanebným, svévolným zacházením s tělesnými ostatky Jana Palacha.
...
"Člověk se musí bránit proti tomu zlu, na které právě stačí“ (Jan Palach)
....
Podle Jana Palacha byl režim v naší zemi naprosto odsouzeníhodný. Ten režim, jehož představitelé zradili vlastní lid a kolaborovali s okupanty. Palachův názor se později potvrdil komunistickým výsměchem a cynizmem, když byl 22. srpna 1969 - prakticky k prvnímu výročí okupace(!) schválen obuškový zákon, který poté opatřili svými podpisy jak Dubček tak Svoboda. Ostudný a zvrácený je přístup totalitní moci k právu. Pro hrubost a násilí, či přímo teror, se hledá opora v zákonech, které jdou proti právu, proti člověku a proti lidskosti jako takové.
....
Podle svědectví evangelického faráře Jakuba Trojana, o rozhovoru s Janem Palachem v Libuši 25. prosince 1968, se Palach trápil nad tím, jak rychle ochabla vůle lidí u nás a jak se společnost začíná snadno přizpůsobovat životu v okupované zemi. Jan Palach mluvil o tom, že se snaží přesvědčit své spolužáky, aby se nepoddali. Podle Palachova přesvědčení měli také duchovní stát při svém národu a povzbuzovat ho. Namístě je rovněž zmínit postoj faráře Trojana k Palachovu činu. Potvrdil, že i po dlouhé době nepochybuje ani v nejmenším o jeho smyslu a hodnotě. Jedná se o postoj svobodného člověka volajícího po pravdě a spravedlnosti.
Krásná slova o Palachovi a dalších, kdo obětovali svůj život podobně jako on, vyřkl kardinál Beran:
"Zato ale mají všichni před očima velký ideál, pro který oni obětovali svůj mladý život. Ten jejich ideál je v jádru dobrý a šlechetný: dát život jednoho za blaho všech; byla to láska k naší vlasti, touha po její svobodě, byl to úmysl vyburcovat její mravní síly, byla to věrnost k dějinám našeho ušlechtilého a statečného lidu, byla to snaha zajistit mu pokrok a mír." Kardinál Beran však přitom vyslovil lítost nad zmařenými mladými životy a vyjádřil se jasně, že to považuje za ojedinělou věc, k níž nikoho dalšího nenabádá: "to ať nikdo neopakuje" (zdroj zde)
Z morálního hlediska je propastný rozdíl mezi sebevraždou (odmítnutí vlastního života, tedy znevážení Božího daru) a velkodušnou obětí, která naopak hodnotu života velice bere v potaz a povyšuje ji. Člověk, který obětuje to nejcennější, co má, obětuje vlastní život za naději a lepší život pro druhé, je hoden nejvyšší úcty.
A nebyla to v žádném případě oběť nesmyslná. Palachův pohřeb 25.1.1969 v Praze se stal celonárodní manifestací proti sovětské okupaci. Události v lednu 1969 znamenaly důležité probuzení, aspoň na chvíli. Žel brzy zadupané do země hrubým násilím a perzekucemi účastníků demonstrací. Palachův týden o dvacet let později, v lednu 1989 už citelně otřásl zločinným komunistickým režimem.
....
Velice důležité je zařazení Palachova činu do souvislostí. Na prvním místě bych zmínil Statečné z Rudého náměstí, kteří svým protestem proti okupaci Československa provedli faktickou "sebevraždu" v krutém dopadu na ně samotné a na jejich rodinu a z hlediska dalšího uplatnění ve společnosti. Brutální neostalinský režim z nich udělal vyvrhele, zavíral je do vězení a na psychiatrii. Pak je tu oběť života Ryszarda Siwiece, již polský komunistický režim tutlal, seč mohl. Lidé z jiných národů se nás zastali a krutě za to zaplatili. Málem bych zapomněl na Vasila Makucha, který se na protest proti okupaci Československa upálil v Kyjevě.
Palach ovšem také nebyl osamělý: "Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát za naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku, a tak jsem získal právo... nastoupit coby první pochodeň.“ (z prohlášení Jana Palacha), Viz např. článek Palach, Hlavatý, Malinka, Zajíc, Plocek... Téměř zapomenutým zůstal "košický Palach" Michal Lefčík a jeho čin z dubna 1969. V Maďarsku se na podporu Palachova činu upálil šestnáctiletý učeň Sándor Bauer... Čest památce všech, s hlubokou úctou...
.......
Při všem tom smutném a špatném, co se stalo, je dobrou zprávou pro nás, že jakkoliv komunisté chtěli vymazat Palacha z paměti národa, nikdy se jim to nepodařilo.
Vzdor tomu, že se jednalo o čin krajní a mimořádně bolestný, je v zájmu zachování naší svobody a svébytnosti, aby tato oběť nezůstala zapomenuta. Byla to velkodušná oběť života za svobodu, za pozdvižení národa ze stínů rezignace a lhostejnosti. Můžeme si však se vší naléhavostí přát, aby v naší zemi už nikdy nenastala taková situace zrady a nesvobody, která by vedla mladé lidi k podobným obětem.
.......
____________________________________________________________________
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_palachj.php
Jan Zajíc, Pochodeň proti zlu
https://eurozpravy.cz/domaci/spolecnost/245819-palachuv-tyden-pred-30-lety-otrasl-komunistickym-rezimem/.....
