Co se stalo v Petrohradu 7. listopadu 1917, je děs běs a strašlivé barbarství. Velice málo se mluví o tom, jak dopadli kadeti, kteří bránili Zimní palác a jakého brutálního zacházení se dočkaly zajaté členky ženského praporu.
Tragedií byly také osudy nemocných a raněných z lazaretu, který se tehdy v Zimním paláci nalézal.
Zdánlivě humorně vypadá vedle toho historka, že namísto Prozatímní vlády dlící v Malachitové síni objevili dobyvatelé Zimního paláce ve sklepě víno a udělali si bohatýrský flám. Byli natolik ožralí, že na tom bezmála zkrachovala celá ta slavná revoluce. "Největší překážku pro rudé gardisty a vojáky, kteří vpadli do Zimního paláce, tak představoval objev vinných sklepů, který útok málem osudným způsobem zdržel. Proto teprve 8. listopadu (26.října) ráno mohl člen Vojenského revolučního výboru Vladimír Antonov-Ovsejenko pozatýkat zbývající ministry Prozatímní vlády, kteří chtěli vzdorovat bolševickému útoku."
zdroj: https://21stoleti.cz/2009/09/18/jak-to-bylo-doopravdy-s-ruskou-revoluci/ )
Jen mimochodem, nedaří se mi najít, co se vlastně stalo se zatčenými členy Prozatímní vlády...
____________________________________________________________________
A ještě jedna zmínka (tak trochu o Božích mlýnech)
V březnu 1922 Lenin napsal v dopisu Politbyru: "...právě teď musíme zasadit ten nejrozhodnější a nejkrutější úder duchovenstvu a zlomit jeho odpor s takovou brutalitou, že na to v příštích několika desetiletích nezapomene... Čím více reakční buržoazie a čím více duchovních se nám podaří v této souvislosti zastřelit, tím lépe."
V roce 1932 vyhlásili bolševici "bezbožeckou pětiletku", jejímž cílem měla být likvidace víry. Ta prý měla do pěti let zmizet. Děly se neuvěřitelné zrůdnosti, masové vraždy a zboření tisícovek chrámů, totální likvidace řady klášterů...
Lenin se kýženého výsledku nedožil ani zdaleka, zemřel v lednu roku 1924. Zato však existují legendy o tom, že Vladimír Iljič na sklonku života výrazně "otočil", dokonce prý měl s Naděždou Konstantinovnou Krupskou církevní sňatek.
Vymýcení víry v Rusku se nepovedlo ani přes veškeré strašlivé násilí a vraždění. A vzdor děsivému lágru na Solovkách, který byl zřízen v areálu tamního kláštera a v němž bylo mezi jinými vězněno také množství pravoslavných duchovních. Jeden z mých oblíbených autorů, Pavel Alexandrovič Florenskij (zmíním aspoň knihy "Non dimenticatemi", "La belezza e la liturgia", "Ikonostas" a "Sůl země" ) byl také vězněn na Solovkách a poté popraven bez soudu (snad v Leningradě) na bázi rozhodnutí tzv. Trojky.
Zlo opakovaně v historii zdánlivě triumfuje, ale nikdy nemá poslední slovo. Po Florenském zůstaly nádherné knihy a po jeho vrazích nic. Nula od nuly pojde
.......
.......
.......
_____________________________________________________________________
Víc glosovat to 101. výročí nehodlám. Doporučil bych však k danému tématu aspoň dva blogy, konkrétně od Filipa Vracovského a Pavla Holuba, které mě zaujaly.
https://vracovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=686516
https://pavelholub.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=686562
