"Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; ..." (Viz Evangelium sv. Matouše 25, 31-46)
...
Poslouchal jsem nedávno rozhovor s Ladislavem Heryánem, knězem, členem saleziánského řádu, biblistou, znalcem klasické řečtiny, překladatelem, autorem zajímavých a populárních knih, katolickým teologem, který přednáší na Evangelické teologické fakultě UK... (mnohé další najdete snadno sami, např. na internetu, ale nejenom tam).
Ladislav Heryán ve zmíněném rozhovoru upozornil na poměrně známý úryvek z Nového zákona, který se týká Posledního soudu a je podobenstvím o tom, na co bude člověk tázán. (Viz citace v perexu.) Bůh se v dané pasáži ptá, zda jsme dali napít žíznivému, najíst hladovému, zda jsme se ujali pocestného.
Dle Heryánova postřehu však nejsou řeckém textu Matoušova evangelia slova "byl jsem na cestě". Je tam psáno "byl jsem cizinec" (řecky ????? - xénos). Právě tento moment vyvolává otázku: Křesťané přeci mají ve svých posvátných textech, jejichž platnosti a závaznosti se dovolávají, uloženu povinnost postarat se o pocestného. Postarat se o cizince, s nímž Bůh ztotožňuje: "Byl jsem cizinec - xénos. Přijali jste mě?" Je tedy vůbec myslitelné, aby byli křesťané xenofobní?
________________________________________________________________
Aby nedošlo k nedorozumění: Dodatkem k výše uvedené úvaze by mohla být zmínka o podrobně zpracovaných předpisech benediktinské řehole. V 53. kapitole je dbáno o povinnost přijímat pocestné (právě s odkazem na text Matoušova evangelia). A zároveň je tam vážné varování, aby nebyl přijímán každý kolemjdoucí bezmyšlenkovitě, protože pod záminkou povinnosti přijímat pocestné by se k vám mohli vloudit i lidé se zlými úmysly ničení a rozvratu. Můj článek tedy rozhodně není o jednoduché, bezhlavé "povinnosti" přijmout každého cizince bez rozlišování.
Jsme tak u dalšího řeckého slova ???´?? - krinein, jehož obsahem je rozlišování, umění rozlišovat, atd. Kritika neznamená negativní atak, jak si snad dnes hodně lidí myslí. Smyslem není vrhnout se na někoho a tepat ho, dokud nezačne cedit krev. Smyslem kritiky je rozlišování. Na prvním místě je třeba umět rozeznat, co je dobré. To vyzvednout, na tom stavět. A co dobré není, to můžeme ignorovat, nepřijmout, atd. Také můžeme upozornit na možné chyby s cílem jejich napravení.
Na závěr se ještě vrátím k fobii (strachu). Strach není dobrým rádcem, brání schopnosti rozlišovat a vede k tvrdé, nemilosrdné kritice. Jistě, ne všichni všichni pocestní jsou dobří, ale rozhodně nejsou všichni jenom učiněné zlo.
Umění rozlišovat nás kromě jiného také chrání před fobiemi. Včetně xenofobie.
