Incognito ergo sum

Záznam o pozoruhodném vývoji lidského chování od karteziánského obratu až po naši skvělou přítomnost ve třetím tisíciletí.

Varování pro laskavé čtenáře - Žánrem tohoto blogu je zcela nejapný mystifikační pseudohumor
Od doby, kdy René Descartes stanovil princip "Myslím, tedy jsem" (Cogito ergo sum) se opravdu mnohé změnilo. Po slavném karteziánském obratu jsme nakonec dospěli až k velkolepému kognitivnímu veletoči: "Myslím si, co se mi zachce". (Což asi bude lidová interpretace postmoderního anything goes).
Švejk by to komentoval: "Milej pane Descartes, bacha na rozum lidskej! Von je to takovej prevít, kterej si myslí to, co si chce myslet jeho majitel. Když si Podskalák Franta Šnevajs umanul, že si bude myslet na slečnu Julinku Růžičkovou ze Žižkova, byla to vod něj strašlivá blbost. Ale nikdo nebyl schopnej mu to rozmluvit ani po sedmým pivě a pátý kontušovce!"
Aplikace na politiku zní přibližně takto: "Říkám a dělám, co se mi zlíbí, tedy jsem (zvolen)". Což umožňuje volič, který nemyslí, tedy není (dostatečně soudný).
 

Celá tato krásná (r)evoluce myšlení pak se vší logikou spěje k fenoménu anonymního internetového lháře: "Dřístám, co se mi zamane. Incognito ergo sum"