Vánek, mlžný opar, věci neuchopitelné a pomíjivé. Vše je větru vanutí a nic než vítr, samá pomíjivost a marnost, nic než vítr...
...
Výraz „havel“ znamená v hebrejštině ranní opar, který se díky slunci rychle rozplyne a zmizí.
Mlžný závoj.
Vanitas vanitatis
Jen větru vanutí
a nic než závan
Obraz pomíjivosti
Co nemá trvání
Co nezastavíte
Prchavost
Mlhy ranní i večerní
a jejich šepot...
...
Věta „Havel havalim, amar Kohelet, havel havalim, hakol havel“, představuje známé rčení z knihy Kazatel: „Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi a všecko marnost“ Pod latinským výrazem Vanitas vanitatis si snad můžeme přestavit aspoň fonetickou blízkost se slovem "vanutí"
Poslouchal jsem rozhovor dvou teologů. Jeden z nich navrhl formulaci: "Absurdita nad absurditu, všechno je absurdita". A poznamenal k tomu, že příjmení Václava Havla bylo možná předurčením k absurdnostem jeho osudů a k psaní absurdních her.
...
Také jsem přemýšlel - a opravdu to stojí za vážné zamyšlení - jak marnost a pomíjivost souvisí s "tekutými písky gubernijních mravů", o nichž zpívá Karel Kryl:
Kde převládají tekuté písky ve věci mravů, daří se totalitám všeho druhu! Není-li drama, stačí operetka, není-li silný étos, stačí poťouchlé bonmoty.
A že mají dnes svátek Milady (krásné jméno!), nemohu nepřipomenout Miladu Horákovou a její slova, psaná inkoustovou tužkou nedlouho před smrtí: NESVOBODU BY MÉ SRDCE NEVYDRŽELO
"Moji milovaní,
... Víte, že jsem vám často po návratu z německého vězení říkala, že jsem si vědoma, že můj život, který jsem opravdu Božím zázrakem zachránila, byl mi jenom propůjčený. Cožpak jsem se tehdy musela vrátit? Má hlava byla již ztracena, 27 kamarádů padlo pod sekyrou, a já byla najednou zase mezi vámi ... Nelitujte mne. Žila jsem plný, opravdový život, který nestál, nezahníval, ale prudce tekl a víříl. Někdy mne otloukal a já poznala jeho tvrdost i těžkosti, jindy zas hladil a smál se sluncem. Byl to prostě skutečný život, a já jsem zaň Bohu neskonale vděčná. ..." (Milada Horáková, tři dny před popravou)
"Někdy si nejsme jisti, co je nejhorší zlo veřejného života, zda nenávist, nebo korupce, nebo demagogie; ale největší zlo je nepravdivost, neboť nebýt jí, stála by nenávist, korupce i demagogie tak strašlivě naze před očima všech, že by už ani nebylo nutno ji vyvracet." (Karel Čapek)
Ve slově "havel" je obsažen příslib. Mlžný opar se brzy rozpustí ve světle slunce
Všechno je příslibem naděje. Matoucí mlhy, v nichž se daří totalitám, se vždy nakonec rozplynou. Dominik Duka pronesl na pohřbu prezidenta Havla tato slova: „Celý životní příběh Václava Havla byl zázrak. Proti veškerému očekávání se splnily všechny jeho sny“
...
Závěrem modlitba naplněná zvláštní něhou, již napsal nedlouho před smrtí Václav Havel na útržek papíru:
„Milá Anežko, děkujeme ti za ochrannou ruku, kterou jsi nad námi držela v listopadu 1989. Prosím, měj ruku i nadále připravenou, třeba ji budeme i nadále potřebovat.“
...
Existuje jeden velký, úchvatný sen, k němuž všichni spějeme. Ukáže se, až zmizí mlhy našich nadutostí. Sen, který se nerozplyne.
...
---
