Dnes je sté výročí narození spisovatele Alexandra Solženicyna (11. 12. 1918 - 6. 8. 2008), nositele Nobelovy ceny za literaturu, Templetonovy ceny, sovětské Státní ceny za román Souostroví Gulag a Státní ceny Ruské federace.
Citace na úvod: "Solženicyn poukázal na zrůdnosti sovětské totality"
(https://tv.idnes.cz/alexandr-solzenycin-spisovatel-pred-100-lety-fzn-/technika.aspx?idvideo=V181210_192903_idnestv_vov)
......................
O Solženicynově životě (a také o řadě u nás málo známých knih) pojednává následující odkaz:
https://forum.valka.cz/topic/view/74856/Solzenicyn-Alexandr-IsajevicPro srovnání však bude určitě dobře podívat se minimálně aspoň na jeden z dalších možných zdrojů:
"Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl Solženicyn zatčen a odeslán do trestného tábora, a v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl r. 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel."
(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Sol%C5%BEenicyn)
Druhá světová válka, režimní perzekuce, pracovní lágry a pobyt ve vyhnanství silně ovlivnily Solženicynovu tvorbu. Světoznámým se stal ze dne na den, když mu byla v SSSR v roce 1962 oficiálně otištěna povídka Jeden den Ivana Děnisoviče, která brzy obletěla svět v mnoha překladech. Pamatuji si, jak jsem ji četl ještě jako kluk. A jak silně na mne zapůsobila.
Mnoha lidem spadly klapky z očí, když se najednou dozvídali to, co se sice tak nějak vědělo, ale nechtělo slyšet: Jaký to byl ve skutečnosti nelidský režim, který vládl v onom domněle vábivém "novém ráji lidstva". Bohužel velmi typické je, jak ta říše zareagovala. Znovu utáhla opratě, vrátila se k uzavřenosti, neměla zájem otevírat dveře pravdivému poznání a ozdravné reflexi. Po relativním uvolnění se dostal k moci Brežněv a netrvalo to pak dlouho do agrese proti Československu. Proti zemi, která to se svojí svobodymilovností "drze přehnala". Invaze do Československa definitivně pohřbila zbytky sympatií vůči SSSR u světové veřejnosti. Západní komunistické strany prakticky zašly na úbytě.
Alexander Isajevič Solženicyn prokázal sílu pravdivého slova. Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče významně přispěla k odhalení zla a ke krachu sovětského impéria (i přesto, že proces agonie provázené agresivitou ještě trval řadu let.) Poučením pro dnešek možná je, že každé zločinné impérium se nakonec odhalí. I přes veškerou námahu propagandy se skrze své zlé skutky zdiskredituje. Nelze jinak mluvit a jinak konat, vždy se to odhalí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dne 11. prosince 1949, na třetí adventní neděli se v číhošťském kostele během mše, při kázání faráře Josefa Toufara viditelně pohnul křížek na oltáři. Vzbudilo to obrovský ohlas mezi věřícími a obec Číhošť se brzy stala téměř jakýmsi novým poutním místem. Josef Toufar se však snažil zabránit rozruchu a celou věc co nejvíce udržet bez publicity. Byl si příliš dobře vědom nebezpečí ze strany komunistické moci, která čekala na jakoukoliv záminku k otevřeným represím proti katolické církvi. Po zatčení Josefa Toufara se věci chopil sadistický vyšetřovatel Ladislav Mácha a vězně prakticky umlátil k smrti. (Také L. Máchovi budiž země lehká, zemřel nedávno, koncem září 2018. A skoro až symbolicky se to veřejnost dozvěděla těsně před výročím 17. listopadu 1989. Žel, slyšel jsem o něm, že až do vysokého věku svoji vinu popíral)
Rád bych však vyjádřil obdiv a úctu velkému úsilí básníka Miloslava Doležala, který věnoval několik let svého života odkrývání dat a svědectví o životě a mučednické smrti Josefa Toufara. Jeho zásluhou je také objev Toufarova deníku, o němž pravděpodobně nikdo nevěděl, když byl po několik desetiletí ukryt na půdě číhošťské fary. Miloš Doležal poté vydal knižní publikace: "Jako bychom dnes zemřít měli" (životopisný portrét Josefa Toufara), "Krok do tmavé noci" (Příběhy faráře Josefa Toufara a jeho vrahů). M. Doležal rovněž prezentoval objevený Toufarův deník.
..............
Závěr, který vyvozuji ze dvou dnešních výročí. Zlo nikdy nemá poslední slovo. Pravda vždy vyjde najevo. Duch působí v dějinách a nedá se zastavit. Promluví v pravou chvíli přes spisovatele, umělce, kněze... a zvláště přes mučedníky.
