Krásná paní s telefonem u ucha sladce štěbetá: "Miláčku, máš tam v lednici čínu, tak si ji ohřej, já přijdu malinko později." Napadlo mě při tom bezděčném odposlechu, že Čína je strašně velká. Jak se mohla vejít do lednice?
...
Sune se po městě chlapík žoviálně houpavým krokem a řve do telefonu:"Cože? Já že mám držet hubu? Dobře mě znáte, víte, čeho jsem schopnej, takže si dávejte bacha a Vy držte hubu!"
Rozléhá se to přes půlku náměstí: "To si troufáte říkat MNĚ, abych držel hubu? Vy držte hubu!"
A tak to pokračuje dál jako přeskakující gramofonová deska."Víte, kdo já jsem? Tak už sakra konečně držte tu hubu!" "Aha? Takže JÁ mám držet hubu a ne Vy? No počkejte, však Vám ji zavřu!" ...Představil jsem si, že protějšek skvostného platónského dialogu taky kráčí po městě s mobilem u ucha o dvě ulice opodál. A oblažuje kolemjdoucí navlas stejnými výlevy upřímných emocí.
__________________________________________________________________
Mezitím se kolem prohnal halekající elegán. Asi šéfík stavební firmy udělující instrukce mistrovi, který si neví rady s obložením římsy v koupelně. "Hele, to je jednoduchý, dáš si nahoru desku a poměříš to, jestli je to rovný, rozumíš?" "Jak rovný, co rovný, prostě to zkontroluješ, jestli je to rovný a hotovo! Kdyby to rovný nebylo, tak to trošku domázneš, jasný?"
Taky to ale mohl být ministr dopravy dohlížející osobně na vysprávku rozbité dálnice...
...
...
...
Optimistická zpráva nakonec.
Přišla mi esemeska od kamaráda: "Ahoj, jak se máš? Doufám že dobře, protože já jo!"
...
...
...
