Naší nejstrašlivější národní tragedií je samozřejmě to, že "v Bruseli" nedřepí vedle "Junkerse" ještě i nějaký Focke-Wulff a Messerschmidt. To by se nám to, panečku, teprve nadávalo pěkně od plic!
Smutná je nemožnost plnohodnotné národní existence bez nadávaní na druhé. Trvalá poptávka po "někom jiném, kdo to zavinil a kdo za to může".
Jak se zdá, potřebovali bychom stále více "těch jiných, kteří za to mohou". Kdykoliv se objeví další nový spasitel s hřímáním, že nás ohrožují bublanti, trabanti či markanti a že on jediný nás ochrání, lid se mu vrhne k nohám. Zbožňovaný "spasitel" se může chovat jako úplné hovádko Boží, nikomu to nevadí. Všechno má předem odpuštěno, jen když nás "zachrání".
Zapomínáme přitom, že je spousta věcí, které za nás žádný politik neudělá. Žádný politický program sám od sebe nás neuchrání od naší vlastní bolesti a nespokojenosti. Zvolte třeba nacionalisty a jejich příslib "rajské idyly v národním hnízdečku". Neuberou ani píď z vašich vnitřních trápení. A idyly se rozhodně nedočkáte. Kdo na vás pouští děs, aby nad vámi získal moc, ten v tom bude i potom pokračovat, protože jinak vládnout neumí.
....................................................................................................................................
Namátkou několik luzných teorií o tom, kdo NÁS "ohrožuje"
1/ "Oni nás rozeštvávají" (tedy, "oni za to můžou"). Ale nemůžeme za to také my sami? Nechali bychom se rozeštvat, kdybychom sami neměli v sobě naštvanost? Dezinformační weby vypouštějí do světa takové pitomosti, že tomu může věřit jen člověk, který vůbec neuvažuje. Anebo ten, kdo přímo prahne po tom, aby dostal jakoukoliv záminku k uvolnění vlastního tlakového ventilu. Typickým příkladem by mohla být podstrčená fotka odněkud z nádraží v Indii opatřená textem, že se jedná o záběr z Chebu dokazující, že se k nám na střeše vlaku valí hordy migrantů z Německa.
Mám skoro pocit, že my sami se chceme nechat obelhávat. Svědčí o tom evidentní poptávka po negativních figurách, které lžou a rozeštvávají. Zatímco na druhé straně zatím není moc vidět dostatečně silná poptávka po osobnostech s programem usmiřování a účinné ochrany před politicky motivovaným, nepřátelským šířením lži.
"Žádná dezinformace není neškodná. Uvěřit lži vede vždy k hanebným následkům." (tweet papeže Františka z 24. ledna 2018)
2/ Za všechno může Merkelová. No jasně, ta bába je horší zavilých Marťanů, kteří nás zákeřně ničí z kosmu! Ta si přeci pozvala na mejdan asi stopadesát milionů zhůvěřilých islamistů a pak je chce všechny poslat k nám!
Pravda je taková, že z celé migrační vlny nás tady ve skutečnosti "ukrutně ohrožuje" 12 křesťanů z Iráku.
3/ Zlá unie nám zakazuje "fšecko" (a Brusel nám jen poroučí). To je naprosto děsivý nesmysl a "šíření poplašné zprávy" málem na úrovni trestného činu. Tím spíše, když něco takového zaslechnete od politika, který je přeci od toho, aby vyjednával, aby zastupoval a prosazoval naše stanoviska. Naši politici, čím méně v zahraničí vyjednávali, tím více doma vykřikovali bludy o "zlé Bruseli". Prosím, pamatujete si nějakou výraznější diplomatickou iniciativu pana Sobotky, že by snad navštívil premiéry různých evropských států, mluvil s nimi osobně, předestřel naše pohledy na věc a případně také něco vyjednal? Příklad od sousedů ukazuje, že slovenský premiér Fico určitou misi vykonal a dojednal s partnerskými zeměmi EU individuální režim ohledně uprchlických kvót. A je klid. Průvodním jevem úspěšného vyjednávání je ovšem také to, že potom není třeba doma situaci mlžit idiotskými řečmi o "zlé, rozkazovačné Unii".
Zatímco naši politici svoji vlastní liknavost a hrubé selhání (nevyjednávání) zneužili propagandisticky na rozdmychání nálad proti EU. Zvláštním paradoxem je, že aspoň nyní premiér vlády bez důvěry začal s evropskými partnery vyjednávat. KONEČNĚ někdo!
4/ Unie nám zakazuje zbraně. Když my, holubičí národ, přeci vášnivě toužíme být všichni ověšení automatickými kvéry s obřími zásobníky!
Podstatou unijní směrnice o přísnější kontrole nabývání a držení zbraní (z dubna 2017) je nastavit v evropských zemích společné mantinely při prevenci proti vyzbrojování zločineckých a teroristických skupin. (Součástí směrnice je neodmyslitelně i boj proti nelegálnímu nabývání zbraní). Zcela logicky se pozornost zaměřuje především na omezení možnosti nabývat a držet vysoce nebezpečné samonabíjecí zbraně. A o to právě se hraje. Zcela zázračně začali proti zavedení směrnice protestovat myslivci, kteří žádné samonabíjecí zbraně s velkým zásobníkem nepotřebují. A tak mě napadlo, že u protestů chyběly snad už jen krojované selky, hájící své právo na držení válečku na nudle, aby měly čím doma seřezat muže vracející se z hospody.
Mimochodem, přemýšleli jste, o čem mluví takzvaní "vlastenci"? Všimli jste si, že by předkládali nějaký dlouhodobý pozitivní program? Zcela nepokrytě chtějí rozbít mezinárodní svazky, které nám zajišťují bezpečí a prosperitu, ale neříkají nic o tom, co bude pak, co nastane, jaký bude "národní plán", vize, cíl. Podstatou jejich řeči je strašení, agresivita a víření nenávistných vášní. A přitom zdravé vlastenectví je pravým opakem toho všeho: Stojí na úctě a lásce k lidem... Když nebudete pěstovat lidskost, poroste ve vás zvířeckost, to je neúprosný zákon, jak v minulosti ukázal například vývoj nacizmu (Stejně tak i všech režimů komunistických).
............................................................................................................................
Jak se probrat... Na to právě vůbec není jednoduchý recept, který by se snadno psal na billboardy. Občas někdo dokáže vyslovit docela výstižnou diagnózu, ale léčení ran na duši společnosti je dlouhodobý, namáhavý proces. Ještě neuběhlo ani třicet let od chvíle, kdy jsme se osvobodili od totalitního režimu a zbavili se okupační armády, a už se zdá jako bychom stáli na prahu podivné recidivy.
"Máme skoro všechno a téměř nic nám nechybí, ale máme zároveň rozbolavělé duše. Kde se však ta bolest bere? Duše nás bolí z našeho sobectví, v tom je příčina" (P. Milan Palkovič v rozhovoru na Tv Noe o obnově poutního místa Vřesová studánka http://www.tvnoe.cz/video/13808). Je to příběh několika lidí, kteří se ještě v mládí, za režimu, který podobným nápadům nepřál ani trochu, nadchli pro jednu dobrou věc. Je to úsilí, které trvá už více než 30 let. Ne, že by tito lidé neměli svá vlastní trápení a své bolesti i obavy. Ne, že by se nesetkali s vážnými překážkami a nepochopením. Ale nevzdali to, pokračují... Pro mne je to jednoznačně dobrá zpráva. Možná jedna z těch, které jsou součástí dlouhodobého "receptu" obnovy země.
"Svět je zrcadlo. Mračte se do něj a bude se na vás mračit, usmívejte se do něj a bude se na vás usmívat" (Martin Petiška)
.............................................................................................................................
