Kdo mohl být pro "vědecké ateisty" více nicotný a bezmocný, než žena 700 let mrtvá, o níž se ani neví, kde má hrob? Natož osoba, která věřila v Boha, tedy dle komunistů "zaostalá, dávno překonaná". A právě ona je vyprovodila
...
Motto:"Jaký bude Váš přístup ke komunistickým režimům?" ptali se novináři na první tiskovce nově zvoleného papeže Jana Pavla II:"V žádném případě ne naivní" odpověděl.
...
1/ Kanonizační obřad se původně měl konat v Československu
Naši papaláši však měli z papeže Jana Pavla II. asi ještě větší děs, než Jaruzelski. Proto se podle (svých "překrásných zvyků") uchýlili k trapnému podfuku. Pod vylhanou záminkou odmítli návštěvu papeže v naší zemi. A on - věrný své zásadě nebýt při vyjednávání s komunisty naivní - si počínal pevně. Zamýšlený obřad kanonizace nezrušil a vymohl na našem režimu povolení výjezdu poutníků do Říma. Bylo to poprvé za období komunistické vlády v naší zemi, kdy smělo vycestovat do svobodného světa tak velké množství lidí najednou. Natož věřících, tedy skupiny režimem systematicky utiskované.
Komunisty už pálila koudel u výfuku a neměli na výběr. Museli si dávat pozor, aby věřící nepodráždili příliš. Nejvíce se báli propojení různých skupin společnosti v protirežimním odporu. Zuřivě útočili na možné kontakty mezi disidenty a představiteli náboženských kruhů. (Například Václava Malého, který úzce spolupracoval s disentem, týrali při výsleších fyzicky i psychicky). Je důležité vědět, jak moc se komunisté báli radikalizace křesťanů. Lekce z pouti na Velehrad v r. 1985 a z petice Augustina Navrátila se šesti sty tisíci podpisy byly pro ně varovné. Proto nakonec svolili k cestě věřících do Říma.
...
Anežka zamávala režimu na cestu do propadliště dějin
...
2/ Naši poutníci se v Římě nadechli. Dotkli se normálního svobodného světa. A pak přinesli atmosféru svobody domů.
U nás bylo ještě pár dnů zdánlivé ticho a jaksi zmrzlo. Ale v podhoubí se koncentrovala energie. Za pouhých pět dnů od Anežčiny kanonizace přišly události 17. listopadu. A poté další mimořádně významný den, 25. listopadu, kdy se v katedrále sv. Víta konala děkovná mše. Mnohatisícový zástup pak šel z Hradčan přímo na Letnou, kde se připojil k mohutné, průlomové demonstraci. Odhodlání lidí k odporu proti režimu se slilo do jednoho velkého, silného celku. Už to nešlo zvrátit Tohle už nebylo možné zadupat oblíbenými komunistickými metodami brutality páchané na lidech vlastní země.
"Komunizmus je bití", napsal Ludvík Vaculík. Ale ve chvíli, kdy je společnost semknutá, režim už nemůže umlčet lidi mlácením. Jeho moc je v koncích.
...
(Václav Havel nedlouho před smrtí, 11. listopadu 2011 napsal na kousek papíru: „Milá Anežko, děkujeme Ti za ochrannou ruku, kterou jsi nad námi držela 25. listopadu 1989. Prosím, měj ruku i nadále připravenou, třeba ji ještě budeme potřebovat…“)
...
...
