Bróčko, veň si róško - Deník z karanténe, deň třecáté

A belo to naopak. Stréc Francin řikal svy milovany Elišce: "Bróčko, sundé si róško, ať tě mužo lóbat!" A ona se smála, že to teda né a řikala mo: "Neboď laboť!". 

Nato stréc Francin, že ona teda pro niho JE krasnó laboťó! Ale že ať v klido spí, bodit jo nebode, kdež meslí. A bel z teho hanácko antické dialóg. Eliška Francinovi vesvětlovala, že mo chtěla řict, ať neni laboťó. A un zase, že un teda žádnó laboťó nebode, dek ona take ož neni žádná Léda. No nic, beztak se osmiřile a belo fajn. Antická komédija, žádná tragedija.

...

...

...

Dál pro změnu vážněji, nehanácky. I když pozor, hanáčtina, to je sakulentsky vážná věc! Úlomky poezie a pár fotografií.

...

...

LABUŤ
S tíhou chodce znaveného k pláči
světem, jenž je dosud nestvořen
labuť krokem nehotovým kráčí

Zmírání, ta tratící se shoda
s půdou, na níž stojíš den co den,
připomíná labuť, jíž se poddá

Voda; k úzkostnici měkce přilne
a hned vlny prchavé a sdílné
kolem ní se štěstím zachvějí

Tato tichá hra ji ukonejší
teď už moudřejší a vznešenější
s proudem plyne stále klidněji.

(Rainer Maria Rilke, ze sbírky Lodice času)

...

...

"K čemu dál a dále plouti?
Jinou já ti radu dám:
Uč se štěstí popadnouti,
tam je štěstí, kde jsi sám!"
(Johann Wolfgang von Goethe)
...

...

...

...

...

...

Jak bludimil, tulák
který dlouho spal
jen k touhám svým se utíkal
a pomalu, pomalu se probíral
jak by probudit se bál
A pak
na Velkou noc
zlomila se brána
 

... přichází ..

Král

...

...

...