Světu vládnoucí finanční a politická oligarchie si uvědomuje narůstající všeobecnou krizi dnešního světa, ohrožující její panství, a hledá cesty k jeho zachování.
Proto se každoročně její předáci scházejí na konferencích v Davosu a taková východiska hledají a dohodnutá doporučují k realizaci.
Bohužel východiska nehledají ve změnách společenského systému, založeného na dogmatech ekonomického neo-liberalismu a politického dogma tzv. parlamentní demokracie, ale jen v cestách zvyšování trvalého ekonomického růstu, měřeného ukazatelem HDP, který neprezentuje růst všeobecného blahobytu světové populace, ale jen růst zisků a bohatství vládnoucí oligarchie. A pranic se neohlížejí na rabování a devastaci životního prostředí a relativní zhoršování sociálních jistot většiny chudších vrstev společnosti.
V loňském Davosu se jako vždy sešla globální „elita“ majetkové oligarchie a spolupracující „pod-elita“ jim sloužících manažerů a expertů – psychopatů posedlých chamtivostí a touhou po absolutní moci a společně „našli cestu“ řešení všech problémů světa v programu „Industry 4.0“. V programu, který má spasit ekonomický růst a lidstva masivním zaváděním technologií, založených na všeobecném uplatňování tzv. „umělé inteligence“ ve všech pracovních a privátních činnostech. Což má přinést výrazné zvýšení produktivity a snižování produkčních nákladů. Nijak si při tom nelámali hlavu s otázkou, co se zaměstnanci vytlačenými z produkčního procesu a s prodejem zvýšené produkce při ztrátě jejich kupní síly.
V pátek 1. února jsem absolvoval v klubu PÁTEČNÍKÚ přednášku Robina Kopeckého z Přírodovědecké fakulty KU na téma problémů a důsledků zavádění „umělé inteligence“ v duchu zmíněného programu Industry 4.0. A bylo typické, že přednášející se věnoval jen problémům technickým a nanejvýš organizačním, aniž by věnoval pozornost důsledkům společenským a obecně otázkám filosofickým – ontologickým, konkrétně otázkám místa člověka, druhu homo sapiens, na naší planetě a smyslu jeho života. Spočívá-li v maximalizaci konzumu nebo v přání plnohodnotného a zdravého života?
To závisí na paradigmatech vládnoucího společenského řádu.
Dnes panuje ve světě buržoasní ideologie neo-liberalismu, která preferuje neustálý ekonomický růst vnucující společnosti konzumní způsob života, který masivně propaguje ve všech mediích, která ovládá. Výsledkem je společnost, která se pachtí jenom za maximalizací majetku a exklusivním životním stylem a vzdává se volného času, který by měla věnovat životu pro rodinu a kultivaci své účasti na společenském dění.
Tento stav společnosti, který kritizuji dále šíří oblast jevu, který Marx definuje jako odcizení pracujících lidí – zaměstnanců od produktu jejich práce, když jeho většinu si přivlastňuje majitel kapitálu a půdy. Dnes panující globální společenský systém vede ke stále větší koncentraci majetku do stále se zmenšující společenské vrstvy majetkové oligarchie. V ekonomické literatuře se tento uvádí jako stav, kdy 1% populace vlastní 90 % celospolečenského bohatství. Tento proces stále pokračuje a přesouvá do skupiny odcizených i inteligenci, která si to dosud většinou neuvědomuje.
Jediným východiskem z této klesající spirály kvality života světové populace lidí je přechod na nové paradigma udržitelného zdravého života celé lidské populace ve zdravém životním prostředí. Bez válek, zotročování a jakéhokoli násilí.
Dá se předpokládat, že dnes světu vládnoucí třída velkoburžoasie takovému uspořádání světa bude bránit a nebude váhat použít proti takovým snahám všechny prostředky, včetně těch nejnásilnějších. Povede s nimi třídní boj, ačkoli existenci společenských tříd popírá, ale fakticky jej permanentně vede.
To ovšem hrozí revolucí tříd potlačovaných, podobnou krvavým revolucím Velké francouzské a Ruské říjnové. Francouzská znamenala revolucí tzv. třetího stavu – buržoasie proti feudalismu, který trval již 1000 let, když vládnoucí aristokracie nebyla schopna se přizpůsobit dosaženému stavu kulturního a technologického vývoje.
Od Francouzské revoluce do ruské Říjnové uplynulo zhruba jen 127 let, takže byla zřejmě předčasná. Do dneška od francouzské uplynulo necelých dalších 100 let, ale nelze očekávat, že do nové revoluce nespokojených tříd lidí, živících se námezdní prací, jak dělnictva a zemědělců, tak i inteligence, musí opět uplynout stovky let. Protože rychlost kulturního a technologického rozvoje lidstva se o několik řádů zrychlila a současný stav světového řádu se již stal brzdou žádoucího globálního rozvoje lidské společnosti.
Proto zákonitě musí opět dojít k nastolení nového společenského řádu, který bude odpovídat dosaženému stupni vývoje světa lidí. Tomu se jistě bude snažit zabránit již shora zmíněná třída dnes vládnoucích psychopatů, kteří z pochopitelných důvodů nemají na změně zájem, a může dojít k násilnému třídnímu boji, který by v krajnosti mohl vést k celosvětové válce občanské s katastrofálnímu důsledky. Taková válka by mohla vést až k totálnímu zpustošení Země, jejího životního prostředí a vyhynutí vyšších forem života včetně lidí, druhu homo sapiens.
Pokud se soudní lidé chtějí vyhnout takovému vývoji, nezbývá jim nic jiného, než se společně politicky angažovat a zbavit moci vládnoucí psychopaty a svěřit ji „filosofům“, jak to doporučoval Atéňanům již filosof Platón.
