Aféry z poslední návštěvy dalajlamy v ČR již „vyvanuly“. Ale dnes mne ke psaní přiměl „apolitický“ pořad TV Prima ZOOM – Nejdrsnější vlaky světa, o výstavbě transamerických železnic.
Nejsem přítelem konspirativních teorií o zákulisním zasahování do našeho společenského vývoje, ale přesto se musím ptát, kdo vlastně organizuje a hlavně financuje třeba právě „boj za lidská práva a sebeurčení Tibetu“.
Největší protestní akce našich bojovníků proběhly v Praze při státní návštěvě prezidenta ČLR Si Ťin-pchinga v březnu 2016. Kdo viděl tu obrovskou záplavu tibetských vlajek a zástupy jejich vlajkonošů, nemůže uvěřit, že by celé to divadlo mohli zorganizovat a financovat nějací tuzemští dobrovolníci. Dalším impulzem k zamyšlení mi byly televizní přenosy z jeho předcházejících návštěv v USA a ve Velké Británii, při kterých jej s největší úctou přijali nejen prezident Obama a královna Alžběta II., ale i davy občanů obou velmocí. Zatímco namyšlení, hloupí nebo zaplacení čecháčkové dávali nejvyššímu představiteli miliardové Číny „lekci“ o lidských právech.
Původně jsem chtěl na události kolem návštěv prezidenta ČLR, a později dalajlamy, reagovat již tehdy, ale měl jsem naléhavější a politicky významnější „agendu“.
Celé české „spontánní“ hnutí za svobodu Tibetu je založeno na falšování historických faktů a na naprosté neznalosti jeho dějin. Obojí je evidentně organizováno českými veřejnoprávními medii i státní vzdělávací politikou. Veřejnost, a bohužel i mládež, málo čte a nechávají se ohlupovat lacinými politickými hesly a kampaněmi.
Třeba by jim prospělo, přečíst si knihy rakouského horolezce Heinricha Bartera - Sedm let v Tibetu (nakl. IVO ŽELEZNÝ, Praha 1998) a Návrat do Tibetu z roku 1983. Ten jistě nemůže být podezříván ze záměrného zkreslování skutečnosti. Barter, rakouský horolezec v Himalájích, byl v roce 1939 internován Brity v Indii. Ze zajateckého tábora uprchl do Tibetu nadvakrát. Poprvé v roce 1943 a znovu v roce 1944. Tibet byl sice pro cizince zcela uzavřen, ale diplomacií a vytrvalostí se Barter dostal do služeb dnešního dalajlámy, kterému tehdy bylo 14 let a za něhož vládl regent.
V roce 1950 se komunistická Čína rozhodla Tibet obsadit. Nedošla až do Lhasy, obsadila jen jeho východní část a chtěla s dalajlámou jednat. Ten nejprve utekl do Indie, ale potom se s Číňany dohodl, že mu ponechají vnitřní správu země a svobodu náboženství. To se dodržovalo až do roku 1957, kdy buddhističtí mniši vyvolali ozbrojené povstání, které Čína vojensky potlačila a většinu vzbouřeneckých klášterů zničila. Dalajláma znovu odešel do exilu, ve kterém je dosud.
Barter popsal krutý feudalismus v Tibetu, kde moc a bohatství měly jen kláštery a šlechta. Lid neměl žádná práva a byl doslova zotročen. Lámové a buddhističtí mniši bránili jakémukoli pokroku a udržovali v zemi středověké poměry sociální, hospodářské, vzdělanostní a technické, zdravotní a náboženské. Příchod Číňanů byl vlastně civilizačním pokrokem a začátkem novověku v Tibetu!
V perexu zmíněný pořad o amerických železnicích nabízí srovnání „civilizování“ původní indiánské populace Američany a tibetské populace Číňany. Americký dravý kapitalismus 19. století se bezohledně hnal za přírodními zdroji Středozápadu a Dalekého Západu budováním transkontinentálních železničních tratí. Při tom si „čistil“ cestu bez ohledu na indiány, kteří mu v tom překáželi. Pořad o železnicích přinesl rozhovor s dnešním, již civilizovaným a vzdělaným starším indiánem, který líčil bezohlednost Američanů: imigrantů, investorů železnic i státu. Ti vyhubili nejen hlavní zdroj obživy indiánů – padesátimilionová stáda bizonů. Ale likvidovali fyzicky i celou indiánskou populaci. Šlo asi o 5 milionů mužů, žen i dětí.
Celý svět dnes odsuzuje genocidy, kterých se v minulosti některé státy dopustily. Nejfrekventovanějšími jsou: nacistická genocida Židů (6 milionů) a turecká genocida Arménů (nepřiznané 3 miliony), nebo bolševická genocida Ukrajinců (3 miliony?). Ale o minulosti USA se kupodivu nemluví.
Je pravdou, že komunistická Čína krvavě potlačila povstání tibetských feudálů a že se snaží v Tibetu vymýtit středověké náboženské předsudky a civilizační zaostalost. To je ale v zájmu Tibeťanů o vlastní povznesení na kulturní úroveň 21. století, ve které Čína mílovými kroky svět dohání a brzy jej možná předežene.
