V. část seriálu k volbám do sněmovny 25.X.2013

PANIKA V PARLAMENTNÍCH STRANÁCH VRCHOLÍ.     S blížícím se termínem sněmovních voleb ve „vyspělých“ (rozuměj: prospěchářských, kartelových, zkorumpovaných a politicky zbankrotovaných) stranách rostou obavy ze sílící pozice hnutí ANO 2011.

Hlasy svých čelných „zkušených“ politiků, koupených novinářů a politologických „expertů“, ale i zainteresovaných nebo zaslepených stoupenců v internetových mediích, zastrašují a varují voliče před netransparentním, populistickým a politicky nekvalifikovaným hnutím Andreje Babiše ANO 2011. Osobně Babiše „pravicoví (!!!)“ kritikové obviňují z velkokapitalistických cílů: další koncentrace kapitálu, ovládnutí výroby a trhu zemědělské produkce, z monopolního zvyšování cen a kažení kvality potravin a z „dobývání“ zisku z produkce bionafty atd, atd. Také mu vytýkají nezkušenost v politice, za kterou ovšem považují spíše neznalost partajnických pletich a bezzásadového politického kupčení.      

Pokud vím, Babiš na počátku svých politických aktivit chtěl jenom podporovat mimoparlamentní občanskou opozici v požadavcích na zásadní reformy Nečasový vlády „panské koalice". Teprve když pochopil, že zásadní systémové změny lze prosadit pouze „dobytím“ parlamentu, zejména sněmovny, rozhodl se založit politické hnutí ANO 2011 a získat ve sněmovně co nejsilnější zastoupení. Je úsměvné, když mu dnes třeba pan Seďa v blog.idnes.cz, nebo exposlankyně Němcová a „renomovaní" politologové vyčítají, že jeho volební program je populistický. Volební programy všech stran jsou jen populistické. Žádná z nich nenabízí cestu z všeobecně krizového stavu České republiky. Jejich „osvědčené" staré recepty naprosto selhaly!

Žádná z parlamentně etablovaných stran si nepřipouští myšlenku, že naše země je v hluboké všeobecné společenské a ekonomické krizi, kterou nelze řešit jinak, než revolucí! Nikoli krvavou, ale ani „sametovou“. Musí to být revoluce masového občanského odporu, který si na parlamentu vynutí takové změny politického a ekonomického systému, které nás zbaví všech projevů parazitizmu nemravné politické a ekonomické (mafiánské) oligarchie a uvolní cestu tvořivým silám našeho kulturního národa. Je příznačné, že tuto kategorickou podmínku východiska z krize si uvědomují některé „okrajové“ strany bez vyhlídky na vstup do sněmovny. Předvolebních televizních interview paní Drtinové se účastnili krátce po sobě bývalý architekt a neúspěšný privatizátor kladenských hutí Stehlík (Úsvit?) a známý buřič a antikomunista Cibulka (Volte pravý blog). Oba vystoupili s požadavky zavedení přímé demokracie podle švýcarského vzoru, důsledného boje s korupcí a organizovaným zločinem,  odstranění všech pohrobků předlistopadového režimu i hlavních aktérů polistopadové zlodějské „privatizace“ národního majetku. Ale oba také ukázali, že jejich cíle nejsou podloženy kvalitními legislativními a ekonomickými analýzami, ani komplexním programem legislativních změn. Že jsou to jen pseudorevoluční trockistická hesla.

Zveřejněný volební program ANO 2011, vedle Rezortní části, která nabízí řešení nejaktuálnějších dílčích problémů, deklaruje i strategické cíle hnutí. Ty teprve musí být kvalifikovaně analyzovány a zpracovány. Za nejvýznamnější je třeba považovat požadavek rozšiřování prvků přímé demokracie a odstranění přímého vlivu stran na výkon ústavní moci soudní, státní správy, státních podniků a společností s majetkovou účastí státu.

Nelze se divit jisté nedůvěře voličů k politickému hnutí, které nemá žádnou kontrolovatelnou minulost. Ale titíž voliči by si měli uvědomit, že nemají žádnou jinou možnost spolehlivé volby. Volit „nechvalně známé“ strany znamená, že se v podstatě nic nezmění, že si u koryt dočasně vymění místa dvě garnitury prospěchářů a korupčníků a ČR se bude dále propadat v žebříčku zemí z vyspělých mezi rozvojové.

A to snad nikdo nechceme. Proto stále více známých seriózních a vážených osobností doporučuje voličům raději zdravě zariskovat a volit změnu - volit ANO 2011.             

Teprve v nové sněmovně se ukáže, která strana bude prosazovat takový program systémových změn, které budou směřovat k nastartování všestranné prosperity ČR. Takový program nemůže být „pravicový" nebo „levicový", ale racionální a efektivní. A bude na voličích a na jejich organizovaných občanských aktivitách, aby úspěšným stranám jejich předvolební sliby trvale a důrazně připomínali a k jejich plnění je nutili.