Turistou v rozvojové zemi v srdci Evropy

Jako klasičtí čeští prarodiče – babička a děda – máme o prázdninách na chalupě v Českém Ráji vnoučata z moravského Lašska. Počasí se konečně v tomto dosud studeném a mokrém létě konečně umoudřilo a poskytlo nám trochu tepa a slunka.

Český Ráj i přilehlé okolní kraje nabízejí nepřeberné možnosti výletů do krásných nenarušených přírodních území a památníků naší kulturní historie. Napoprvé jsme si vybrali výlet do romantického a divokého údolí Jizery po tzv. Riegerově stezce z Železného Brodu do Semil. Děti i my staří jsme byli jeho zachovalými přírodními krásami nadšeni a vychutnávali jsme pohledy z vyhlídek na prudkou a čisťoučkou řeku, vysoké rozeklané skály po obou stranách úzkého údolí, kterým se řeka Jizera ji statisíce let prodírá a na řadu vodáků – rafťáků, kteří zde řeku zdolávají. Výlet se nám vydařil a zážitek z něho byl krásný. Nadšení dětí z výletu bylo nezkalené, ale nás seniorů –pamětníků – trochu zkalené bylo.

Obě koncová města výletu, Železný Brod i okresní Semily byly v minulosti, již od 19. století, kvetoucími a bohatými centry českého průmyslu. Železný Brod byl světoznámý svými sklárnami, ze kterých se do světa exportovalo slavné železnobrodské sklo, zejména překrásné a roztomilé figurky, a polotovary pro neméně slavnou českou bižuterii. Semily byly velmocí textilní již od časů CaK Rakouska, až do nedávné naší historie. Semily byly také významným kulturním centrem, ze kterého vyšel mimořádně významný český politik F.L.Rieger a tvořil zde i velký spisovatel 19. století, místní právník Antal Stašek.

Dnes jsou tato města, kdysi kvetoucí, ukázkou ekonomického a kulturního úpadku, kterým prochází naše země od „sametového“ převratu 1989. Naše země dále nevzkvétá, ale stále více se propadá v pořadí civilizovaných kulturních zemí z celého světa. Z pozice snad v první desítce světových zemí v 30. létech 20. století se stále více propadáme; zatím do dnešních umístění někde kolem místa padesátého, za „rozvojovými“ zeměmi Koreou, Tajwanem, Irskem atd. Vzhled obou měst a jejich sociální situace jsou si podobné. Rozsáhlými brown-fieldy opuštěných komplexů továren, množstvím opuštěných a zanedbaných celých ulic se zchátralýámi prázdnými domy. Zanedbaná, nevzhledná je i používaná veřejná infrastruktura, vozovky, chodníky, vzhled nádražních objektů a jejich nejbližšího okolí, včetně restauračních a bufetových zařízení a přístupů k nim. Zrezavělými mosty, můstky a lávkami přes jinak kouzelnou řeku. V obou městech jsou početné romské populace, ubytované v ulicích zanedbaných domů, kterých je zde dostatek. Z pohybu jejich obyvatel kolem je patrno, že valná část „živitelů“ je zřejmě bez práce a „vegetuje“ v okolí.

Ale abych nebyl viněn z protiromské zaujatosti. Morálka „bílého“ pracujícího obyvatelstva také zde svědčí o úpadku pracovní morálky zaměstnanců a nízké úrovni vedení podniků v celé dnešní ČR. Na stavbě nového mostku přes potok v Semilech jsem zaznamenal obvyklý obraz práce českých stavařů. Šest mužů, v jednotných pracovních oděvech a s předpisovými přilbami na hlavách, se opíralo o lopaty, pozorovalo a radilo jednomu z nich, který jediný pracoval - obsluhoval stavební stroj. V poledne, u bufetu před nádražím, zase velikou skupinu statných mladých mužů, možná i nezaměstnaných, kteří zde statečně bojovali s vedrem hlučnou konzumací vychlazeného zlatého moku. 

Po této, jistě velmi povrchní, analýze české žhavé přítomnosti se i já musím začít obávat o budoucnost v naší stále více „rozvojovější“ banánové České republice v srdci sjednocované Evropy. Nikoli jen o svojí, ale zejména o budoucnost mých vnoučat. Budoucnost v zemi, kde se budou rozrůstat přepychová milionářská městská centra s mrakodrapy - downtowny, která budou obklopovat bidonvilly nezaměstnané chudiny, ponechané svému osudu, podobně jako v Riu, Džakartě nebo Kalkatě.

POMOZ NÁM PÁN BŮH!