V roce 2016, po nástupu Trumpa do prezidentského úřadu, jsem zveřejnil blog s titulkem Trump, prezident ve stylu šerifa Divokého západu, kde jsem reagoval na jeho program dalšího masivního vyzbrojování USA.
Tehdejší blog má adresu:
https://trinkewitz.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=599193
Protože prohlásil, že USA ztratily dosavadní světovou vojenskou převahu a proto ji musí co nejrychleji obnovit masivním dozbrojením nejmodernější vojenskou technikou a novou vojenskou doktrinou. Ale že neříká, co to bude stát a kdo to zaplatí. Zřejmě stát USA provede další „kvantitativní uvolňování“, prodá bankám Fed další obrovský objem dluhopisů, natiskne vagóny dolarů a dále zvýší svůj obrovský dluh v bilionech USD. Že tím potěší své kumpány, oligarchii bankéřů a vojensko-průmyslového komplexu, kteří si přijdou na další zisky bez rizika, protože je z jejich případných bankrotů vždy znovu „vyplatí“ stát, na účet daňových poplatníků. A že to vše pan Trump bude ještě vydávat za „sociální“ program zajištění zaměstnanosti v USA, a všeobecné podpory podnikání.
Nu a dnes to máme opět talíři.
Trump ohlásil, že uložil Pentagonu vypracování nové jaderné strategie, protože prý Rusko již modernizuje svůj jaderný arzenál a tím ohrožuje agresí členské země NATO.
Při tom nějak přehledl že Rusko má právo co dohánět, když jeho zbrojní výdaje jsou po řadu let pouhým zlomkem výdajů USA.
Zastrašuje svět údajnou hrozbou jaderného útoku Ruska v situaci, kdy každý(!), duševně zdravý voják i státník ví, že jakékoli zahájení jaderné války by znamenalo začátek apokalypsy celého světa, následované fyzickou likvidací jejích původců!
Je zřejmé, že velkohubé Trumpovy sliby nového nastartování růstu US ekonomiky, vyřešení nezaměstnanosti a redukce zadlužení USA, hodlá plnit kopírováním reaganomiky. Což je terapie podle neoliberálního, tzv. Washingtonského konsensu. „Ordinované“ MMF – Mezinárodním měnovým fondem, ovládaným americkým finančně-průmyslovým a vojenským komplexem, jejímž cílem je totální světová hegemonie USA: finanční, politická a vojenská. Fakta ukazují, že i reaganomika sloužila také jenom nejbohatší vrstvě americké společnosti.
Když se Reagan ujal úřadu, byla inflace 11,83 % a nezaměstnanost 7,1 %. Reagan zahájil ekonomickou politiku, zaměřenou na nabídkovou stranu ekonomiky a chtěl ji stimulovat velkými daňovými škrty. Zaměřil se na omezování růst rozpočtových státních výdajů, snížení míry regulace a zavedení měnové politiky, která měla snížit inflaci. Jeho snahou bylo snížení výdajů státního rozpočtu, ale současné posílení výdajů na obranu. Reaganův přístup se diametrálně lišil od přístupu jeho předchůdců. „Reaganomika" se stala předmětem debat, přičemž její stoupenci poukazovali na to zlepšení klíčových ekonomických ukazatelů. Její kritici naopak na rostoucí schodek státního rozpočtu. Reaganova politika zbrojení podle hesla: „Mír silou!" vyústila v rekordní investice do obrany v období míru, když se v letech 1981 až 1985 výdaje na obranu zvýšily o 40 %.
Během Reaganova prezidentství sice došlo ke značnému snížení daní z příjmu ze 70 % na 28 % během sedmi let, avšak jen v nejvyšší příjmové skupině, ale při tom celková suma vybraných peněz na daních z příjmů se zvýšila jen o 28 % (při započítání s inflací). HDP se sice po propadu v roce 1982 zotavil a rostl za rok průměrně o 3,4 %, bylo to však méně než poválečný průměr 3,6 %. Nezaměstnanost od roku 1982 po celou dobu Reaganova prezidentství klesala, počet zaměstnaných se zvýšil o 16 milionů a inflace také výrazně poklesla.
Někteří ekonomové, například Friedman a Mundell tvrdili, že Reaganova daňová politika posílila americkou ekonomiku a přispěla k rozmachu ekonomiky v 90. létech, ale jiní ekonomové, například Robert Solow, naopak tvrdí, že Reaganovy rozpočtové schodky byly hlavním důvodem, proč jeho nástupce George H. W. Bush musel daně znovu zvýšit.
