V minulosti, jako bloger, jsem již vícekrát před ní varoval a navrhoval, aby komerční reklama byla ve veřejnoprávních mediích zakázána a v privátních citelně zdaněna.
V titulku, přebujelou iracionální reklamu označuji za pandemii, která globálně prokazatelně škodí světové populaci devastací životního prostředí a stejně závažně, nebo ještě více, jejím záměrným plošným jejím ohlupováním „kulturním“ brakem (od vzdělávání až po propagaci všech škodlivých forem konzumního způsobu existence). A to vše v zájmu globálních oligopolů, prosadit a upevnit jejich světový řád neoliberálního kapitalismu.
Pro panující reklamní šílenství, má dnešní ekonomie vypracovanou „vědeckou“ teorii marketingu (který dnešní dalajlama označil za teorii legální lži a loupeže), která „vyučuje“ pracovníky prodeje, jak „namíchat marketingový mix“ (tj. omamný jed), který cíleně omámí všechny kategorie konzumentů tak, že nakupují jako posedlí i to, co nepotřebují a co jim mnohdy citelně škodí.
Za této situace má společnost právo a politikové jako její reprezentace i povinnost, nadměrnou reklamu regulovat a omezovat. Neplatí to jen pro propagaci evidentně zdraví škodlivých produktů, jako jsou třeba tabákové výrobky, u nichž se vlády již osmělily jistá omezení zavést.
K regulaci nepřiměřené reklamy, přesahující její racionální poslání, by se mělo přistoupit v celém jejím rozsahu.
Jednoduchým a tržním principům neodporujícím řešením by mohla být změna daňových pravidel pro započítávání nákladů na reklamu. Jako započítatelná položka by byly uznávány pouze náklady na reklamu přiměřenou, vyjádřené určitým procentem z obratu nebo z přidané hodnoty. Další náklady na reklamu, kterou by zákon ani nadále jinak neomezoval, by nebyly uznávány jako nutné a podnikatel by se musel rozhodnout, zda o výdaje na dražší reklamu si bude krátit svůj zisk.
Toto jsem publikoval již v týdeníku EKONOM, 44/1995. A v roce 2015 jsem v tomto smyslu napsal též dopis tehdejšímu ministru financí Babišovi, ale jak patrno, rovněž bez odezvy.
Dnes mne k napsání blogu vyprovokoval obsah mé poštovní schránky. Ačkoli na ní mám nápis, že si reklamu nepřejí, měl jsem v ní velkou reklamní brožuru firmy IKEA - 290 stran, 20x20 cm, hmotnost 0,4 kg na křídovém papíru! Což znamená např. jen při tisícovém nákladu (a je jistě vyšší) 400 kg škodlivého nerecyklovatelného odpadu. Ale podobně „velkoryse“ se balí zboží do honosných a naddimenzovaných obalů, které obratem směřují do skládek, v lepším případě do spaloven, nebo na recyklování.
Že tento problém je skutečně SVĚTOVÝ, o tom svědčí stoupající znečištění světových moří a oceánů! Ale nikdo jej neřeší.
