Včerejší úspěšná pražská demonstrace občanů, odmítajících protinárodní vládu „panské koalice“ pana Nečase, a následující, tentokrát nebagatelizující a pravdivě komentované televizní zpravodajství o ní ukázalo, že tato koalice vládne proti zájmům a proti vůli přinejmenším tří čtvrtin národa.
To však nebylo dostatečným ponaučením pro pány Nečase, Kalouska a spol., kteří dále omílají svoje lži o správnosti svých „reforem“ a jejich nezbytnosti. Zaštiťují se legitimitou, kterou prý mají na základě výsledku minulých voleb a platných politických mechanismů, které je přivedly k vládě. Nečas demonstraci, která přivedla na Václavské náměstí kolem 100 tisíc občanů z celé republiky, se snažil suspendovat tvrzením, že šlo o politickou akci odborů, na kterou vlastně nemají legitimní právo, protože jim přísluší jen obhajování ekonomických zájmů zaměstnanců. Jak dlouholetý politický profesionál tak ukázal nedostatečnost své politologické erudice. Jako mnozí jiní „povolaní“ si plete političnost s partajnictvím. S „nepolitickou politikou“ začínal již Václav Havel a smutně podlehl politikáři Václavu Klausovi. Vůdce odborářů Nečasovi odpověděl, po pravdě, že šlo o demonstraci celé občanské protivládní opozice pod vedením odborů, jako její nejorganizovanější části.
Abych nevynechal druhého koryfeje panské koalice, musím se věnovat i panu Kalouskovi. Ten se zase lživě oháněl sebeobětováním této rozpočtově zodpovědné vlády pro dobro národa, který by ve své hlouposti, lenosti a poživačnosti zadlužil sebe a své potomky tak, že by skončil o žebrácké holi mezi nejchudšími národy planety. Tím obhajoval systematické snižování reálných příjmů většiny našeho obyvatelstva. Nějak pozapomněl, že finance státu mají nejen stranu příjmů a stranu výdajů, ale také jejich různé zdroje a různé jejich příjemce. On totiž zná jen zdroje ze zvyšování nepřímých daní a nejrůznějších poplatků a z omezování sociálních výdajů, které snižují reálné příjmy 80% občanů. A nechce vidět přímé daně z příjmu fyzických a právnických osob a oprávněnost jejich progresivity s růstem příjmu, oprávněnost vyšší solidarity bohatých v sociálních pojištěních, zavedení progresivní spotřební daně na luxusní spotřebu atd. Ale hlavně vůbec nemluví o opatřeních, která by zastavila rozkrádání veřejných financí zcela zbytečnými a předraženými státními a regionálními investicemi a nakupovanými službami. Místo slibovaného boje proti korupci ve státní správě tato vláda trpí a rozšiřuje legislativu, kterou zkorumpovaná sněmovna umožňuje spekulativní a rozkrádačské podnikání a oslabuje jeho trestní stíhání. K tomu tato vláda a vládní strany „politickou objednávkou“ a přímým nátlakem na „nezávislé“ orgány v trestním řízení, výkon práva oslabují a znemožňují.
U většiny naší politické pravice patří k politickému bontonu být proamerický. Ale jen v něčem. Kdyby si tito amerikáni udělali čas a přečetli si americkou Deklaraci nezávislosti, asi by se divili. Budu z ní citovat:
… Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou si rovni a jsou nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svou oprávněnou moc ze souhlasu všech, jimž vládnou. Že kdykoli počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svou pravomoc upravenou takovým způsobem, jak uzná lid za vhodné pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí. … Avšak, když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sledujících neustále tentýž cíl, svědčí o úmyslu podrobit je naprostou krutovládou, pak je jejich právem, a přímo povinností, takovou vládu svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti. …
Včerejší demonstrace a všechny průzkumy veřejného mínění prokázaly, že jsme u nás již dospěli do stavu, na který uvedený citát z Deklarace nezávislost platí.
Nechť si pánové Nečas a spol. uvědomí svojí situaci a včas vyhoví přání většiny národa, aby odešli dobrovolně a vyhlásili nové volby. Nechci je strašit, ale dovolím si poukázat na případ bývalé ukrajinské premiérky Timošenkové (ale i jiných bývalých potentátů), která byla pohnána pro své praktiky vládnutí před soud a odsouzena k mnoha letům vězení. Všeho do času a žádný strom nevyroste do nebe.
Memento mori!
