Týká se otázek nutné změny ústavy a systému tvorby zákonů, které by měly obě komory parlamentu přednostně řešit, aby se vyhnuly jejich nekončícím trapným a bezkoncepčním úpravám.
Vážení poslanci,
Vaše sněmovna opět předvedla, před očima celého národa, trapný proces schvalování zákona o Vašich platech a odměnách.
Zajisté, ani poslanci nejsou andělé, kteří mohou žít jen z božské many, a jejich platy a náhrady by měly stoupat s vývojem inflace a průměrných výdělků. Situace však liknavostí sněmovny dospěla do časové nouze a navíc v době, kdy stav státních financí diktuje nutnost rozpočtové úspornosti a zvyšování rozpočtových příjmů, zejména na vrub většiny občanů.
Aby to vládnoucí koalice a poslanecká sněmovna před svými voliči obhájily, měly by jim být příkladem a začínat se spořením u sebe. Zatímco se v následujícím roce 2015 očekává růst průměrných mezd jen asi o 2 až 3% (a důchodů ještě méně) hrozilo, že si poslanci odhlasují nárůst řádově vyšší! Naštěstí jste se zastyděli a odhlasovali novelizaci zákona, která v následujících létech stanovuje meziroční nárůst vašich požitků o 3%. Což i tak překračuje výhled růstu průměrných příjmů většiny občanů v následujících létech. Jako neslušnější proto musí občané hodnotit návrhy klubů KDU-ČSL a Pirátů, které požadovaly moratorium na Vaše platy a v příštím roce navrhovaly uzákonit dlouhodobé systémové řešení, odvozující růst platů státních zaměstnanců (kterými i poslanci zajisté jsou) od celostátního vývoje mezd.
Celá tato „aféra“ dokumentuje dlouhodobou a trvale špatnou úroveň plnění hlavního poslání sněmovny (spolu s vládami), kterým je zákonodárná činnost. Od samého počátku existence České republiky žádná vláda, ani žádná sněmovna, nebyly schopné vypracovat strategii tvorby zákonného systému, počínajícího ústavou.
Dosavadní ústava z roku 1993 byla, po protiústavním rozbití Československé republiky, „slátána“ ve chvatu na osnově ústavy I. ČSR, ze které převzala systém dominance politických stran se všemi jeho negativy. Navíc s tím rozdílem, že tehdy byly rozhodující strany masové a reprezentovaly vůli desítek až set tisíc svých členů a voličů, zatím co dnes se počty členů některých parlamentních stran počítají na jen tisíce. A tuto ústavu přijala sněmovna bez jakékoli diskuse s občany státu nebo po schválení všelidovým referendem. Dvacetiletý vývoj České republiky dostatečně prokázal slabiny této ústavy, které si vynucovaly její nesystémové úpravy dalšími ústavními zákony.
Nová ústava by měla zakládat a garantovat dlouhodobou vizi a koncepci vývoje naší republiky, jen stěží ovlivnitelnou krátkodobými sobeckými zájmy momentálně vládnoucích stran. Měla by rozšířit Čl. 2, odst. (1) a (2) dosavadní ústavy o přímém výkonu státní moci lidem. Stanovit jen omezený počet základních zákonů, schvalovaných početně redukovanou sněmovnou a uplatnit systém subsidiarity tím, že by ostatní zákonná a nižší opatření byla předána do kompetence krajů a obcí. A zavést systém závazných referend na všech úrovních řízení státu, včetně práva je vyvolat z iniciativa občanů.
Dosavadní strategicky bezkoncepční a oportunistické vedení státu vyvolává stav trvalé nejistoty v racionálních očekáváních všech vrstev naší společnosti a nedůvěru občanů, které jsou hlavní příčinou toho, že naše republika se nepohybuje vpřed a vzhůru vůči okolnímu světu, ale doslova se v něm potácí bez pevného cíle.
7.12.2014
Zdeněk Trinkewitz
Uveřejněn na blog.idnes.cz
