V televizní PARTII na PRIMĚ jsem Klause téměř nepoznával. Pryč byly tvrdé konfrontace s levicí, ekologisty, eurounionisty nebo kolegou Milošem Zemanem. Potlačil i svojí obvyklou sebechválu a vševědoucnost.
Projevoval se jako starostlivý a moudrý „otec vlasti“, který v ní chce nastolit společenský smír, úspěšnou podnikavost a všem prospívající prosperitu.
S jeho výzvami k nekonfrontační spolupráci bychom asi mohli souhlasit všichni, pokud jim lze z Klausových úst věřit, že jsou upřímné. Jestli by platily, i kdyby se opět dostal k moci.
Odmítal projevy „blbé nálady“, které nejsou na místě, protože se nám všem Čechům prý vede nejlépe v naší historii. A dokonce ani nezdůraznil svojí osobní zásluhu na tom!
Za rozhodující činitel tohoto idylického stavu národa označil náš (svůj) polistopadový demokratický režim a varoval před jeho ohrožením různými rozkladnými společenskými a politickými silami; ulicí, která se snaží rozbít naší fungující parlamentní demokracii. Doslova řekl, že polistopadový režim skončil, ale neřekl, jaký vývoj očekává dále.
V tom mu dávám za pravdu, že polistopadový režim v okleštěné České republice skončil. Zaplať pánbůh, bylo již načase. I když nevíme, co nás v roce 2014 a dále čeká, buďme rádi, že se „bahno pohnulo“.
Ale na rozdíl od „tatíčka“ Klause řešení známe. Cesta k novému a lepšímu režimu vede jedině přes novou Ústavu, přijatou celonárodním referendem. Ústavu, která skoncuje s vládou prospěchářských partají a zajistí rozhodující účast občanů na řízení a kontrole státu a jeho institucí. O to musí všichni občané společně usilovat.
Kde se však Klaus odchýlil o pravdy, nechceme-li přímo říct, že zalhal, je tvrzení, že se nám v naší republice daří skvěle. Zapomněl při tom říct, že skvěle jistě těm nejbohatším, z nichž mnohým, svojí amnestií, zajistil beztrestnost za okradení kuponových akcionářů, za znehodnocení a rozkradení národního majetku. A pokud se dnes snesitelně daří i zbytku národa, zapomněl říct, že již od počátku jeho vlády je to blahobyt na dluh. Na dluh, který stále roste a v roce 2013, se přiblížil ke 2.000 mld. Kč, tj. 200.000 Kč na každého občana, včetně posledního novorozeňátka!
V době své vlády a experimentů s existencí občanů, kamufloval Klaus své „hospodaření“ různými triky: např. v roce 1993 vykradením důchodového účtu o 330 mld. Kč (ze kterého se tento nevymanil dodnes) a převedením do schodkového státního rozpočtu. Nebo vyvedením nedobytných pohledávek a dluhů z privatizace do tzv. Konsolidační agentury, mimo státní rozpočet. Také odkládal privatizaci bank, se kterými praktikoval tzv. „bankovní socialismus“, aby státní banky mohly poskytovat zcela nekryté miliardové úvěry na velkou privatizaci spekulantům a hazardérům, kteří za to stranám jeho vládní koalice vypláceli miliony na partajní činnost.
Teprve, když takto přivedl republiku do ekonomické krize a jeho vláda v roce 1997 padla, musela nová soc-dem vláda Zemanova tyto tzv. „kostlivce“ vymést na světlo boží, s velkými ztrátami „prodat“ české banky bankám zahraničním a přiznat skutečné zadlužení republiky. A od té doby se Klausova rodná strana ODS a její „deriváty“ nestydí osočovat Zemana, že on to byl, kdo skokově zadlužil republiku!
Takže – Klaus bude vždy Klausem!
