Pátá část pětidílného seriálu, věnovaného volbám do krajských zastupitelstev a do Senátu v říjnu 2016.
Hodnocení parlamentních stran ukončím hodnocením těch indiferentních
Jsou to:
Babišovo Hnutí ANO 2011 - 18,65% a KDU-ČS 6,78% (ve Sněmovně).
O Babišově ANO 2011 se všeobecně tvrdí, že je politicky neprůhledné, nebo že žádnou politiku vlastně nemá a je poddajným nástrojem Babišovy libovůle.
Osobně Babiš (nejen podle mne) je ten nejubrečenější politik, kterého máme. Říká, že Sněmovna je „žvanírna" a stále se nás snaží dojmout, jak moc trpí tím, že musí v té politice být. A že ze všeho nejhorší jsou koaliční partneři, parlament a všelijaké sáhodlouhé procedury. Občanům proto vzkazuje: „Buď budu vládnout, nebo si trhněte!“
Pravdou je, že Babiš není ani erudovaný politik, ani národohospodář, ale jen úspěšný ziskuchtivý podnikatel, kterému „poctivě vysoutěžené“ státní zakázky vynášejí tučné zisky. Říká národu, že chce řídit stát jako podnik, ale to není možné! Cílem podnikání (je to v Zákonu o korporacích) je dosahování zisku a jeho maximalizace. A řízení obchodní korporace není demokratické, ale autoritativní. Což je v diametrálním rozporu s principy demokratického a liberálně-ekonomického státu, za který se ČR prohlašuje. Demokratické rozhodování je pluralitní, hlasováním ve volených zastupitelských sborech a úkolem zvolených politiků a státní správy není zisk, ale blaho a bezpečnost všeho obyvatelstva!
Já s Babišem souhlasím v tom, že Sněmovna je skutečně „žvanírnou". To, co předvádějí kartelové parlamentní partaje, není politika, ale ubožácké politikaření a politické podnikáni za účelem zisku. Já je proto považuji za soukromé obchodní korporace typu s.r.0. - společnosti s ručením nulovým (!), které by neměly být dotovány ze státního rozpočtu; zakazuje to i EU!
ANO 2011 se přes tyto „hříchy“ zatím ztráty voličů nemusí obávat, ačkoli je mohou poškozovat četné, více, či méně oprávněné obžaloby Babiše z protiprávních obchodních a majetkových machinací.
Druhá, KDU-ČSL, se v poválečné době trvale projevuje jako strana pravého středu, což ji již v dobách I. ČSR dávalo výhodu koaličního potenciálu pro vlády pravé i levé – od agrárnických po komunistické. Ačkoli se stále hlásí ke křesťanské víře a morálce a k římsko-katolické církvi, v jejích politických postojích se nijak neodrážejí myšlenky křesťanského socialismu, jak je vyhlásily papežské encykliky: Jana Pavla II. - Centesimus annus a Lva XIII. - Rerum novarum, které jsou právě dnes, v době hluboké světové politické a hospodářské krize, zejména aktuální.
Z ostatních partají vládnoucí koalice má KDU-ČSL nejméně pošramocenou pověst u občanů – voličů. Při dobře a poctivě vedené předvolební kampani by si v počtu hlasů mohla polepšit.
_____________________________________________________________________________
Doufám, že po tomto mém (jistě stručném) představení parlamentních politických stran, se moji čtenáři znovu zamyslí, jestli se mají letošních voleb účastnit a jak v nich volit.
Na závěr tohoto seriálu si dovolím zopakovat doporučenou cestu z dnešního českého společenského marasmu, jakou jsem uvedl již v první části tohoto seriálu:
Dnešní situace připomíná všenárodní hnutí za všeobecné a rovné volební právo v Rakousku-Uhersku před více než 100 léty, v „revolučních“ létech 1905 až 1907. Tehdy se spojily lidové síly všech národů monarchie a jejich odborových svazů, které organizovaly masové politické stávky a přes často krvavé a soudní represe nakonec zvítězily. Podle jejich příkladu je i dnes třeba sjednotit síly občanské opozice a občanského odporu a prosadit přijetí zákona o referendech, jako prvního kroku směrem k přijetí nové Občanské ústavy ČR v celostátním referendu. Ústavy založené na principech přímé demokracie, která se osvědčuje již desítky let ve Švýcarsku.
První významnou příležitostí spojit síly občanů s tímto cílem, budou letošní volby do krajských zastupitelstev. O těch se říká, že jsou testem volebních preferencí stran pro následující volby do Poslanecké sněmovny, které se budou konat již v roce 2017.
