V Otázkách Václava Moravce minulou neděli obhajovala, populistické sliby svého šéfa paní Alena Schillerová. Je zřejmé, že Babiš nestoudně lže a ministryně by potřebovala doplnit finanční gramotnost.
Pohnutky multimilionáře jsou zřejmé. Chce si získat naivní voliče, zejména z malých soukromníčků (OSVČ) a lépe placené inteligence, u kterých agituje nezvyšováním daně z příjmu, a u důchodců, kterým slibuje zvyšování důchodů.
Ale to nezvyšování daní není ku prospěchu jmenovaných malých plátců, ale hlavně ku prospěchu Babiše a jeho multimilionářské party, zařízené na tzv. dobývání renty z kapitálového majetku.
Ve webovém Zpravodaji AZ/duben 2018 o tom píše paní doc. Švihlíková v článku TĚŽŠÍ BŘEMENO PRO OBČANY, z něhož cituji následující výňatek:
Dobývání renty má často formu parazitování na veřejných penězích, které značně přispívá k nárůstu nerovnosti a nespokojenosti občanů s fungováním politického systému. Nárůst významu renty odráží také změna daňové struktury. Zatímco bohatší jedinci i korporace mají celou infrastrukturu nastavenou tak, aby platili co nejnižší daně, případně žádné, pak čím dál větší břemeno nesou občané ve formě nepřímých daní.
Paní ministryně (v demisi), aby splnila nesplnitelné úkoly svého šéfa, buď zapomíná na nutnost vyrovnanosti příjmů a výdajů, nebo se ji snaží zachraňovat planým přestrkováním nedostatečných příjmů a nutných výdajů mezi položkami rozpočtu.
Jak známo, koš výdajů je trvale vyprázdněný. I když se snaží „škudlit“ na výdajích mandatorních a neúspěšně na bobtnající státní správě, stále zoufale chybí zdroje na takový všestranný rozvoj státu, který by nás vyvedl ze zaostávání ve hmotné i kulturní úrovni za vyspělým světem. Konkrétně jde o naše zaostávání v rozvoji vzdělanosti a vědy, ve kvalitě existující infrastruktury (aktuálně mostů a kvality silnic) a v dostavbě infrastruktury nové (tempo stavby dálnic), atd.
Při tom finanční zdroje existují. Ale jen v soukromém kapitálu finančních oligarchů, kde se hromadí takovými způsoby, které zmiňuje doc. Švihlíková. Jedinou cestou všeobecného rozvoje (nejen u nás) je jen racionální(!) přerozdělení společenského produktu mezi soukromým kapitálem (podnikateli) a prací (zaměstnanci). A to je možné jenom cestou kontinuálně progresivního zdanění příjmů osob fyzických i právnických.
Publikoval jsem v nedávné minulosti řadu statí o této problematice na mé webové adrese trinkewitz.cz , v rubrice EKONOMIE, např. texty: Největší lež naší neoliberální smečky, nebo Daň logaritmicky progresivní – vysvětlení s příklady, z příkladů v tom posledním textu zřetelně vyplývá, že tento systém zdanění pro nízko a středně výdělečné vrstvy by znamenal snížení daní a tím zvýšení jejich rodinné spotřeby, a u podnikatelské vrstvy jen malé omezení jejího hrabivého a rozmařilého způsobu života.
V krátkosti z nich vyplývá, že žádoucí rozvoj je možný, aniž by podlamoval investiční aktivity a potenciál podnikatelské vrstvy. A že jen taková ekonomická politika je jedinou racionální cestou všestranného rozvoje.
Snad toto konečně „dojde“ také naším „státníkům, politikům i finančníkům“ a začnou jednat i ke svému prospěchu racionálně!
