Němcová, paní „čistá“ z ODS, požaduje odvolání předsedy KSČM Vojtěch Filipa z funkce místopředsedy Sněmovny za výrok, že na sovětskou okupaci ČSSR v srpnu 1968 mají naši občané různé názory! Pronáší to jakoby z pozice „osvědčené“, morálně dokonalé vlastenky a demokratky, která k tomu má mandát.
Kdo sleduje politický sestup Němcové od jejího nezvolení do čela ODS, přes rozpad první Nečasovy koalice, nesplnění jejích ambicí v prezidentských volbách a pád Nečasovy vlády, až po drtivou porážku ODS v předčasných volbách do Sněmovny, musí vidět její osobní duševní i fyzický úpadek.
Zhroutily se všechny její politické ambice, které ji vynesly po listopadu 1989 z funkce bezvýznamné referentky Statistického úřadu, závratným tempem pod křídly „rodné“ ODS, až k usilování o funkci presidenta republiky. Pochopila, že její politická kariéra skončila, ale nedovede se smířit s tím, že bude muset dožívat jako všemi zapomenutá a nikomu nepotřebná stařena. Proto se chápe posledních příležitostí ke svému zviditelnění a uchyluje se k „osvědčenému“ tématu ODS, když je v úzkých a jiná témata nemá, ke křečovitému antikomunismu. A k tomu se jí hodila nechtěná Filipova sněmovní „přihrávka“, připomenutím úmrtí Vasila Bilaka.
Němcová si „vychutnává“ zrůdnost Bilakova fanatického vyznávání a prosazování leninsko-stalinistické verze komunismu a straší veřejnost tím, že dnešní KSČM má ve skrytém plánu ji u nás obnovit. Ale zdá se, že současně utrpěla totální amnézii při hodnocení „zásluh“ zkrachovalého, prospěchářského a korupčnického režimu ODS a svého podílu, jako vždy slepě oddané členky jeho vedení.
Za povšimnutí stojí, v čem jsou si „politici“ Bilak a Němcová blízcí! Oba, nevalně vzdělaní a proto postrádající širší a obecnější pohled na společenské procesy, ale o to více ambiciózní individua, vstoupí do polických stran, blízkých jejich třídnímu původu. Nasají jejich zjednodušené ideologie a angažují se v jejich zaslepeném prosazování. Ve stranách, jako byly KSČ a ODS, se fanatická věrnost vedení a jeho ideologii odměňuje rychlým politickým vzestupem. Jejich morálkou je především bezvýhradná věrnost ideálům strany. Lenin o morálce komunistů-bolševiků řekl, že: „Morální je VŠE, co prospívá vítězství proletariátu“ ( ale myslel tím vítězství jeho Komunistické Internacionály).
Pro Bilaka byl listopad 1989, podobně jako pro Němcovou rok 2013, zhroucením jeho kariérních ambicí a pádem do politické a společenské nicoty. Bilak si to již dožil, Němcovou to čeká. Zatím si to čekání krátí kampaní „vyhánění ďábla čertem“!
