Někteří odpůrci přímé demokracie zdůvodňují svůj odmítavý postoj také tím, že ji nelze realizovat pro rigidní odpor dnešních vládnoucích politických sil.
Zejména pro odpor dnes vládnoucích politických stran (die Interessenparteien podle Ludwiga Misese) a jejich poslanecké a senátní většiny v parlamentu, která se dobrovolně nevzdá pozice neomezeného vládce tohoto státu. Podle poslední knihy Petra Pitharta – Devětaosmdesátý, by tak pro změnu politického systému zbývala pouze alternativa revoluce. Něco pravdy na tom je. Mám řadu známých, kteří se angažovali již v Pražském jaru a museli emigrovat, nebo se významně podíleli na předlistopadovém disentu, nebo na listopadovém pádu komunistického režimu a kteří vystupovali vždy jako přesvědčení demokraté, vycházející z principů Masarykova humanismu. Ti dnes nevěří, že je možné dosáhnout pozitivní změny režimu legální cestou a dospěli k názoru, že další revoluce bude nutná –> nátlakové masové demonstrace, stávky, občanská neposlušnost apod. Já nesdílím tyto fatalistické názory a postoje. Jsem přesvědčen, že organizovaným a trvalým tlakem uvědomělé a společensky aktivované veřejnosti, postižené a znechucené očividnou zvrhlostí politického a ekonomického systému existujícího v ČR, lze postupně prosazovat prvky přímé demokracie, až do jejího zavedení alespoň na podobné úrovni, jaká se již po dlouhá léta osvědčuje ve Švýcarsku.
I za dnešní situace vidím reálnou možnost, postupovat k přímé demokracii. V krocích dále naznačených a realizovatelných za nového poměru sil v nové poslanecké sněmovně po volbách.
a) Prosazení obecného referenda a závaznosti občanské iniciativy při navrhování zákonů (podle
švýcarského vzoru).
b) Přímá volba presidenta (později „presidentů“ všech stupňů; cílově i soudců, náčelníků policie atd.,
podobně jako v USA).
Dnes platná Ústava - Čl. 2, (2) to umožňuje. Po uzákonění referenda a závaznosti občanské iniciativy by měl společenský tlak směřovat na realizaci kroků dalších:
c) Volby poslanců v jednomandátových volebních obvodech prostou většinou hlasů (jako ve Velké
Britanii a dnes i v postkomunistickém Rumunsku!) a odvolatelnost poslanců prostou většinou
kdykoli. (Následovat by mělo zrušení senátu)
d) Zrušení financování stran ze státního rozpočtu
e) Stanovení platů všech zastupitelů obecným zákonem, v závislosti na průměrných mzdách
f) Majetková přiznání všech zastupitelů a vysokých úředníků státní správy
g) Důsledný boj s korupcí (např. vnitrostátní offset – podle www.demokracie.cz)
h) Zcela transparentní státní výběrová řízení všeho druhu
i) Změnou ústavy zřídit 4. pilíř demokracie – moc informační, zcela nezávislou a rovnou moci
zákonodárné, výkonné a soudní
j) Změnou ústavy zavést územní a správní uspořádání s maximální subsidiaritou krajů a obcí (jako ve
Švýcarsku). Zrušit senát a nahradit jej Sněmovnou krajů (= švýcarská Sněmovna stavů).
„Federálním“ sněmovnám – Sněmovně lidu a Sněmovně krajů a vládě ČR ponechat jen celostátní
záležitosti
k) Systemizace a subsidiarita legislativy – celostátní (federální) legislativa by měla být jen rámcová.
Prováděcí legislativa na úrovni krajů (jako ve Švýcarsku kantonů a v USA jednotlivých států).
l) Přechod od koncepce práva pozitivního (kontinentální) na koncepci práva přirozeného (anglosaskou).
Cílem musí být spravedlnost, nikoli dodržení litery pozitivního práva!
m) Úplná liberalizace všech aktivit a procesů v lidské společnosti. Což neznamená anarchii, ale
zachovávání přirozeného řádu (zákonů přirozeného práva a společenské morálky)
Příští V. díl seriálu bude věnován úvahám o pojmech Demokracie a Právní stát.
