Týká se způsobu odečtu nákladů na reklamu, které jsou dosud odečítány ze zisku v plné výši, jako náklady nutné na produkci.
Podle návrhu budou uznávány náklady pouze do výše skutečně nutné, stanovené např. na 2% z přiznaného zisku podniku. Za náklady nutné budou považovány jen na reklamní materiály, informující o nabízených produktech, katalogy a návody a budou nadále odčítatelné.
Další náklady na reklamu v netiskových mediích, tuzemských i zahraničních, včetně satelitních, nadále od zisku odpočítatelné nebudou.
Co je záměrem této zákonné novely?
Její cílové efekty jsou čtyři:
a) omezení zničujícího vlivu komerčních medií na kulturní vývoj celé národní populace,
zejména na její vedení ke všestranné racionální vzdělanosti a na výchovu ke
společenské morálce,
b1) snížení počtu soukromých komerčních medií, zejména televizních, jejichž programy
nabízející publiku programový brak všeho druhu, vybízející k neodpovědným
formám konzumního způsobu života, lživou bulvární žurnalistiku a ohlupující
pořady pseudo- „vědecké“. A jejich „umělecké“ pořady jsou téměř stoprocentně
věnovány těm nejprimitivnějším formám „lidové“ zábavy. (Na př. za minulého
režimu existovaly nedělní chvilky poesie, přednášené špičkovými herci).
b2) uvolnění značného počtu zaměstnanců ze zrušených nebo redukovaných
soukromých medií a doplnění fondu pracovních sil,
c) zvýšení příjmů státního rozpočtu o 160 mld. Kč, jak bude uvedeno dále.
Je tedy patrno, že v roce 2014 náklady na propagaci a reklamu „vyskočily“ celostátně až na 160 mld. Kč. Což představuje 4% z HDP cca 4.000 mld. Kč.
Těchto 160 mld. Kč si podniky odečetly ze zisku a při sazbě daně 19% snížily příjem věčně hubeného státního rozpočtu o 30 mld. Kč.
Politika „reklamy zadarmo“ vede k soukromé televizní společnosti k honbě za sledovaností jejich pořadů, zejména programovým zaměřením na nejprimitivnější zábavní tituly a k bezohlednému obtěžování diváků přerušováním děje vlezlou reklamou.
Neskrývám však ani mojí rozhodnou averzi k naší současné televizní publicistice vůbec.
Týká se i tzv. "veřejnoprávní" České televize, která neplní deklarovanou funkci profesionálně objektivního zpravodajského media, ani důvěryhodného a kvalifikovaného kulturního zdroje, poskytujícího veřejnosti nejvyšší domácí i světovou kulturní produkci, jak jí ukládají její zřizovací dokumenty. Pokud přece jen něco takového prezentuje, pak to většinou činí v nočních pořadech, které mají jen omezenou sledovanost. Nepřiměřená část vysílacího času se věnuje pořadům gastronomickým (podle mého sloganu, že: „ Kdo si vaří, nezlobí") a náboženským (ač většina české populace je nábožensky lhostejná, až uvědoměle ateistická). Chybí zde zcela pořady světonázorové a filosofické – zejména moralistické), společenskovědné (objektivní historiografie, politická ekonomie, sociologie ap.) a z exaktních věd (podle třídění: náboženství – filosofie – přírodní vědy). V ČT by měla být komerční reklama zakázána zcela a její ušlý zisk vyrovnán zlepšeným personálním a ekonomickým řízením a ze státního rozpočtu.
Ač nejsem vyznavačem konspirativních teorií o skryté světovládě nejbohatších globálních mocenských, finančních a politicko-militárních elit (např. Bilderberg), stále si kladu otázku, kde a jak se formulují, sjednocují a prosazují do světové praxe paradigmata dnešního globálního neoliberálního kapitalismu, která ve svých důsledcích posunují vývoj světa (nejen lidí, ale všeho živého) stále rychleji k nevyhnutelnému kolapsu života na této Zemi (minimálně jeho vyšších forem).
Ale nechci přestat věřit, že se rozumné části lidstva musí podařit v dohledné době tento trend zastavit a nastolit racionální světový řád, založený na novém paradigmatu – na opuštění neoliberální mantry neustálého růstu HDP a maximalizace zisku – a přijetí paradigmatu NEW (Net economic welfare), spočívajícím v udržitelném rozvoji, který bude schopen zabezpečit pozitivní vývoj celé lidském populace, jejíž materiální i kulturní zdroje jsou dostačující k jeho dlouhodobému udržení.
