Říká, že stát(y) se musí vést jako podnik. S vyrovnaným rozpočtem, s maximální efektivitou a ziskem a s dobře orientovaným investičním rozvojem. Podle neoliberálního konceptu MMF.
Nebo také jako rodina, rozumně udržující své výdaje v rovnováze se svými příjmy. Obé se dá řešit dvěma cestami – zvyšováním příjmů, nebo vyšší šetrnosti.
V rodině může nastat situace, že dojde k rozvodu manželství. A odejde z ní zaměstnaná, dobře vydělávající manželka a s otcem zůstanou děti, třeba již výdělečně činné. Ale navíc, (abychom situaci ještě zdramatizovali), přijde nepozvaná tchyně, která je momentálně ve finanční nouzi. A rodina se musí rozhodnout. Buď: že bude maximálně šetřit na zbytných výdajích, nebo že členové rodiny zvýší své příspěvky do rodinného rozpočtu.
V podobné situaci je dnes i Evropská unie. Z rodiny EU odešla bohatá manželka Británie a hrnou se do ní nezvaní (Merkelovou pozvaní) chudí „příbuzní“ z Afriky a Blízkého Východu. A hlavouni EU z Bruselu a premiéři z Evropské rady jsou za této situace nuceni řešit otázku rozpočtového hospodaření EU. Mají rovněž dvě cesty – zvýšit plošně příspěvky všech členských států do unijního rozpočtu, nebo podstatně členským státům snížit dotace z některých přežilých evropských fondů.
A zde by měl manager Babiš vstoupit do hry. On je přece zásadním nepřítelem zvyšování zátěže podnikatelů přímými daněmi a povinnými odvody do sociálních systémů, neřku-li nějakým jejich progresivním stupňováním. Na druhé straně je u nás trvalým kritikem početní přebujelosti a nízké výkonnosti státního aparátu a tlačí rezorty ke snižování jejich stavů a rozpočtových nároků.
Zatímco „socané“ z Bruselu se vydávají cestou zvyšování příspěvků členských států a jejich unijní orgány a byrokracie „praskají ve švech“ z přebujelosti. A kdy bruselští funkcionáři i zaměstnanci pobírají nehorázné platy a nejrůznější funkční náhrady.
Zde by měl, top-manager a „politik nového ražení“ Babiš, vystoupit třeba s návrhy na rychlé snížení finančních kompenzací všem funkcionářům a zaměstnancům EU (jsou jich desetitisíce), např. plošně o 20%, a na organizací snížení početních stavů, rovněž alespoň o 20% k 31. 12. 2018.
Nemám to spočítané na koruny, ani eura, ale jsem přesvědčen, že by to nejen zabezpečilo vyrovnanost rozpočtu EU, ale vedlo i k efektivitě jejího fungování.
